Zatímco v Česku se živě diskutuje obří zakázka na vybudování nového bloku v jaderné elektrárně v Dukovanech, Petr Rokůsek zřejmě někde v panenské přírodě lichtenštejnských Alp kroutí hlavou. Velký vizionář, který svůj život zasvětil mimo jiné zelené energetice, je totiž přesvědčen, že cesta vede i jinudy než přes centralistická řešení v podobě velkých (a často špinavých) zdrojů energie.
„Na Alpách miluji, že tam můžu v klidu přemýšlet. Kolikrát jen stačí sedět a pozorovat přírodní jevy kolem sebe a dávat si je do souvislostí, třeba i s energetikou,“ popisuje mi Petr Rokůsek v pražských kancelářích své firmy Nano Energies, kam se vrátil po otevření hranic krátce před prázdninami, než zase vyrazil do Lichtenštejnska, kde poslední dva roky tráví polovinu měsíce prací na udržitelných inovacích nejen v energetice.
Kanceláře plné zeleně v budově DRN na Národní třídě atmosféru dýchající přírody alespoň trochu evokují, ale řeč bude o něčem jiném. Šestačtyřicetiletý Rokůsek je v přemýšlení obvykle vždy o několik let napřed. Ostatně ve velkém rozhovoru loni na podzim přiznal, že se Nano Energies prvních deset let ani příliš nevyplatilo dělat obchodníka se zelenou energií, ale vize byla silnější a současný vývoj mu dává za pravdu.
Digitální budoucnost energetiky
Přechod na obnovitelné zdroje energie, ať už jde o slunce, vzduch nebo vodu, je teď už de facto celospolečenským tématem. Byť zdaleka ne všechny státy, Českou republiku nevyjímaje, se chystají k zelenější produkci energie přejít co nejrychleji, Rokůsek už dávno přemýšlí o dalších velkých proměnách, které potkají nejen energetické strategie jednotlivých států po celé planetě. Budoucnost energetiky podle něj není nukleární, ale digitální.
Stejně jako se dnes svět globálně propojuje díky stále rychlejšímu internetovému připojení, a nástup rychlých sítí 5G to ještě znásobí, je Rokůsek přesvědčen, že podobné propojení nás čeká i na poli energetiky. O tzv. digitální energetice, v rámci níž jde především o energii spálenou na datové výpočty všeho druhu, ostatně mluví již delší dobu.
„Nevím, jak dlouhý časový horizont před sebou máme, ale jsem přesvědčen, že relativně v brzké době z našich zemí začne odtékat práce vykonaná za data. Těžko si to uhlídáme, protože v současné situaci nedokážeme zamezit, aby se výpočty prováděly někde jinde,“ přemítá Rokůsek.
O čem že vlastně mluví? Podle zakladatele Nano Energies, které v červnu nabralo stovky milionů korun, právě nástup vysokorychlostních sítí umožňuje, že jednotlivé datové výpočty, na nichž je dnes založeno stále více lidských činností, nepotřebujete dělat u sebe, ale v místě, kde je to nejvíce efektivní. Na každý datový výpočet, prováděný počítači, totiž logicky potřebujete elektřinu.
Trik tedy tkví v tom, že o přenos elektřiny jako takové už v některých případech nepůjde. Elektřinu můžeme využít hned na daném místě, kde se vyrobí, k různým výpočtům a jejich výsledky pak mohou vzduchem putovat kamkoliv na světě. Místo elektřiny v kabelech se budou přesouvat především data.
Této příležitosti se podle Rokůska pravděpodobně opět ujme nějaká centralistická entita, která ale nebude vypadat jako ČEZ nebo E.ON, tedy současní největší energetičtí hráči u nás. Šanci stát se energetickou supersilou využijí spíše firmy typu Apple, Google nebo Amazon, které již nyní do energetiky pronikají a jejich pozice bude sílit.
„To je ta změna – že přepneme na digitální energetiku, kdy se energie spálí na místě a data se pak pošlou vzduchem,“ říká Rokůsek. Bavit se ale nemusíme pouze o největších korporacích na světě, které jsou přeci jen pro běžného člověka minimálně ve svém fungování hodně vzdálené.
Datové výpočty a pěstování rajčat
Skvělý příklad, o jaké proměně energetického světa Rokůsek mluví, představuje inovativní řízení skleníků v Belgii, kde se elektřina kombinuje s biopěstováním rajčat. Digitální energetika totiž mimo jiné znamená, že propojit půjde i nyní zdánlivě nepropojitelné – třeba datové výpočty se zemědělstvím.
Základní propozice je jednoduchá. Zemědělec potřebuje pro své pěstování teplo. Dnes má obvykle kogenerační jednotku, která vyrábí jak elektrickou energii, tak teplo, a při tom spaluje plyn. Když se však místo ní nasadí počítač, který spaluje elektřinu zvenku, tak bude celý proces fungovat následovně.
„Ve výsledku se přestane plýtvat a dosáhne se toho, že cena energie bude nižší.“
Zemědělec vysoutěží výpočty, které někdo zadá. Ty okamžitě provede na svém počítači, který při výkonu vygeneruje teplo, tím se nahřeje voda v bojleru a druhý den se díky tomu vypěstují rajčata. Sám zemědělec se přitom dál stará jen o pěstování, vše ostatní za něj řeší počítače a vzájemně propojená, zpravidla decentralizovaná síť. O té ale ještě bude řeč.
„Ve výsledku se přestane plýtvat a dosáhne se toho, že cena energie bude nižší. Například v jaderných zdrojích jsou proti tomu obrovské ztráty, protože sice také vzniká teplo, ale nevyužije se efektivně, protože je příliš velké, a tak se vypouští do vzduchu ve velkých chladírenských věžích,“ vysvětluje Rokůsek. Zmíněnému zemědělci je ostatně z energetického pohledu dodáváno teplo de facto jako odpad.
Tady se nicméně musíme vrátit zpět k velkým korporacím a zejména státům a jejich energetickým strategiím, protože tam vidí Rokůsek největší současný problém. Samotný zemědělec by už na výše zmíněné fungování klidně mohl přepnout, ale mnoho států dál uvažuje postaru a podobné změny fungování nereflektuje, což zásadnější proměnu energetického sektoru brzdí.
Kolonie digitálních otroků
Státy své dlouhodobé strategie často staví na historických datech, kdy byla v zemi určitá spotřeba energie a na základě ní predikují i spotřebu do budoucna. Zmíněná spotřeba elektřiny na výpočty a datové přenosy všeho druhu nicméně rychle roste a do budoucna je velká otázka, kde se vše bude realizovat. Právě tady dochází k možnému zmíněnému odtékání spotřeby energie jinam, což se podle Rokůska velmi pravděpodobně stane v České republice.
„Pokud chceme masivně využívat nové technologie, musíme investovat do decentralizovaných zdrojů, které lze flexibilně řídit a jejich nevyužitou energii na místě využívat pro výpočty. Jinak se nám lehce stane, že budeme republika uživatelů chytrých displejů zapojených do chytrého cloudu mimo naše území – kolonie digitálních otroků,“ míní vizionářský podnikatel.
Podle Rokůska bude v tomto ohledu hrát klíčovou roli tzv. arbitráž. Jde o přirozený přírodní princip vyrovnávání určitých nerovnováh, na němž je postaveno i například obchodování s elektřinou v Nano Energies na tzv. spotových burzách. Z místa, kde je energie přebytek, se na nich v reálném čase přepošle a prodá tam, kde je právě potřeba.
„Solární, větrné či vodní elektrárny můžeme začít stavět i u nás a levnou energii budeme využívat v momentě, kdy je jí přebytek.“
Ve světě energetiky dává jeden z nejlepších příkladů fungující arbitráže těžba bitcoinů a dalších kryptoměn. Na tu totiž potřebujeme velký výpočetní výkon, který spotřebuje velké množství energie. Těžaři, vybavení maximálně výkonnými počítači, tak logicky hledají útočiště, kde jsou ceny energií co nejnižší – aby je každý vytěžený bitcoin stál co nejméně.
„Arbitráž u těžby bitcoinů dopadla tak, že těžaři skončili u levných hnědouhelných elektráren v Číně, což je sice z jejich pohledu logické, ale velmi neekologické, takže bychom tomu chtěli zamezit. Každopádně se to děje automaticky, jde o přirozený princip v přírodě,“ konstatuje Rokůsek.
Elektřina spálená na data
Podle něj je důležité si uvědomit, že k nejlevněji dostupné energii, respektive její konkurenceschopné výrobě nepotřebujeme nutně jen špinavé zdroje, jako jsou právě hnědouhelné elektrárny, které se nyní začínají ve světě pomalu odstavovat. Jen je potřeba začít nad celou energetickou strategií uvažovat jinak. Elektřina spálená na data totiž začne mít zcela novou hodnotu.
„Solární, větrné či vodní elektrárny můžeme začít stavět i u nás a levnou energii budeme využívat v momentě, kdy je jí přebytek. Pak bude možné vytěžit například určitou měnu za rozumných pobídek a být konkurenceschopný třeba pro zmíněnou Čínu,“ míní Rokůsek. Zásadní je v celé věci pochopitelně fakt, že za data či výpočty se platí a tím pádem by ze zemí mohl začít ve velkém odplouvat i značný kapitál.
„Přijde mi teď důležitější řešit, jak dokážeme tomu odtékání zamezit, než to, zda postavíme nový jaderný blok v Dukovanech za garantovanou cenu výkupu. My totiž vlastně ani nevíme, zda v budoucnu bude tato cena elektřiny vůbec konkurenceschopná,“ přemítá Rokůsek.
Vlády by tak dle něj měly do svého strategického uvažování zahrnout právě princip arbitráže, protože je naprosto přirozený a nakonec stejně zvítězí. Je tedy zbytečné, aby se někdo snažil odtékání elektřiny zamezit nějakou regulací, zavíráním hranic pro tok dat nebo jiných svobodu omezujícím opatřením.
Pokud by to pořád bylo ještě poněkud abstraktní, přidává Rokůsek k dobru další příklad. Za hranice podle něj odtečou buď data, nebo práce, která spočívá v tom, že za elektřinu uděláte výpočet – a získáte data. „Když vyšlete požadavek na zpracování svých dat, například pomocí strojového učení, proč by mělo proběhnout v daném státě? Už dnes to tak často není,“ říká.
Právě tady už nyní státy počítají velké finanční ztráty ve svých příjmech a byť se finanční úřady snaží největší technologické firmy různě zdanit, prozatím se to příliš nedaří. I to je ekonomická hrozba, o níž Rokůsek mluví. Podobná arbitráž už dříve proběhla například v pracovní síle. Call centra z celého světa se díky internetu přesunula do Indie, kde je práce mnohem levnější, načež mnoho lidí přišlo o práci. A podobně to teď může probíhat také v energetice.
Jaderná energie nikdy nebude nejlevnější
Jednoduché a snadné řešení celá věc nemá, ale Petr Rokůsek je přesvědčen, že s jednou věcí by se mělo začít okamžitě – decentralizací. „Tradiční energetické firmy a státy by si měly uvědomit, že realita vypadá tak, že tu jsou velké korporáty s kapitálovou silou, a jejich možnost omezit hranicemi digitální energetiku je nulová, takže je potřeba podporovat energetiku, která se chytne v novém světě – a to je ta decentralizovaná,“ míní.
U termínu decentralizovaná energetika se musíme na chvíli zastavit. Jde totiž o zásadní proměnu celé energetické strategie, kdy místo obřích fosilních zdrojů produkuje elektřinu zpravidla více menších zdrojů, které obvykle využívají solární či větrnou, zkrátka udržitelnou energii. Zásadní je pak i skutečnost, že zatímco klasická energetika směřuje pouze jedním směrem, tedy k zákazníkům, ta decentralizovaná je obousměrná.
„Jsem přesvědčen, že problém s energetickou nedostatečností, který se v souvislosti s obnovitelnými zdroji někdy zmiňuje, nenastane. Máme dnes spoustu promarněné energie, kterou nijak nevyužíváme, zároveň klesají spotřeby všech spotřebičů, a hlavně se očekává příchod naprosto nových technologií pro získávání elektřiny, jež budou obnovitelné a nepotřebují provozní náklady, když jsou postavené,“ vypočítává Rokůsek.
Výhody nižší náročnosti na provoz ostatně už podle něj ukázala i současná krize. Když totiž budete mít energetický zdroj, který je provozně drahý, tak jakmile klesne cena či poptávka, vypnete ho a raději energii nakoupíte od levnějších zdrojů, protože náklady na provoz prostě nepokryjete. Obnovitelné zdroje proti tomu mají výhodu, že i když je krize a klesne cena elektřiny, budou dál vyrábět, protože nemají žádný náklad na provoz.
„Když fouká, tak pustím spotřebu na maximum,“ zmiňuje příklad větrných elektráren Rokůsek. Uznává, že jako centralistický zdroj bude jaderná energie v budoucnu hrát stále důležitou roli, je ale třeba si prý uvědomit, že energie z atomových elektráren nebude nikdy nejlevnější, protože mají minimální náklady, pod které nikdy nepůjdou.
Když se naopak dobře nastaví fungování a flexibilita obnovitelných zdrojů, může se stát z elektřiny maximálně dostupná komodita, která bude „jen“ lubrikantem dalších věcí, třeba zmíněných výpočtů, nikoliv potenciální překážkou.
Investice do vlastní elektrárny
Stát by měl proto podle Rokůska dělat takové kroky, aby byly energetické zdroje maximálně decentralizované, měli různé majitele a ti dobře věděli, jak vše funguje. Díky tomu se pak dokáže zajistit konkurenceschopnost. „Pro globální firmy pak bude dávat smysl využívat místní výrobu elektřiny, kterou se budeme snažit vyrobit co nejefektivněji,“ popisuje.
V takový moment pak bude dávat smysl investovat do vlastního zdroje, budoucnost totiž dle Rokůska bude v investicích do vlastních elektráren, což jednak posílí decentralizaci energetiky a zároveň vytvoří nové zdroje příjmů. „Z kilowatthodiny se stane měna, kdy energii vyměním za výpočet,“ říká přesvědčeně.
Ostatně jeho Nano Energies v Česku už odebírá energii od více než 750 malých výrobců z Čech a Moravy a přibývají stále další. V takové situaci pak bude dávat smysl, aby do své vlastní elektrárny investoval i třeba již zmíněný zemědělec, který by tak mohl optimalizovat svůj provoz a ještě si přivydělat.
A co všechno se musí změnit, aby se podobný scénář naplnil v globálnějším měřítku? Podle Petra Rokůska to zas tolik být nemusí. Jde především o strategické koncepce jednotlivých států, jejich podpora decentralizované energetiky, a aby se do celé energetické hry zapojilo více hráčů.
„Je úkol firem, jako jsme my a mnoho dalších, abychom vymysleli efektivní modely, aby se nestavěly další hnědouhelné elektrárny, zamezilo se plýtvání a neztratili jsme krok s digitálním světem blízké energetické přítomnosti,“ dodává. V Nano Energies i na to teď nabrali velkou investici, takže se směle mohou pustit do bádání a vývoje.
Příspěvek Nová éra energetiky. Počítače budou provádět výpočty a tím získávat teplo třeba pro pěstování, říká vizionář Rokůsek pochází z CzechCrunch