Jsou to necelé čtyři roky, kdy Dita Přikrylová skončila s prací datové analytičky a vrhla se po hlavě do projektu, který ji v tu chvíli dával největší smysl. Začala vzdělávat ženy v informačních technologiích a tehdy ještě netušila, kam až ji projekt Czechitas zavede. V letošním roce nakonec Dita Přikrylová mohla oslavit nejen své 30. narozeniny, ale po prázdninách ji čeká ještě mnohem větší párty. Polokulaté narozeniny slaví i Czechitas a k pěti úspěšným rokům fungování si navíc nadělí zbrusu nový Czechitas House.
Vzdělávání žen v IT se totiž postupně rozrostlo jak mezi širší cílovou skupinu, do které již nyní patří i děti, tak především do celé republiky, kde dnes různými kurzy pod hlavičkou Czechitas projdou tisíce lidí. Czechitas House má být proto novým hlavním centrem celé organizace a vůbec poprvé se otevře v září v Brně. Na jeho rozvoj od začátku dohlíží vedle Dity Přikrylové také Lenka Franců, a proto jsme s oběma nedávno sešli v provizorních kancelářích v pražských Holešovicích.
Provizorní jsou proto, že Czechitas chtějí své moderní vzdělávací komunitní centrum, jak Czechitas House označují, do dvou let postavit také v Praze. Navíc tím zdaleka nekončí. Jen v letošním roce mají v plánu svými kurzy obsloužit 10 tisíc lidí, což je stejný počet jako za celou dobu dosavadní existence. Jak to nejen dámy, ale i pánové, kteří v Czechitas po celé zemi působí, chtějí udělat, jsme se ptali právě Dity Přikrylové a Lenky Franců.
Jsou to necelé čtyři roky, kdy jsi skončila s datovou analytikou a vrhla jsi se po hlavě do značně nejistého byznysu a začala vzdělávat ženy v IT. Dnes asi můžeme říct, že to vyšlo, když vašimi kurzy prošlo už 10 tisíc studentů. Malovala jsi si to před těmi čtyřmi lety nějak takhle?
Dita: To jsem si vůbec nemalovala. Dnes to jsou čtyři roky, co jsem odešla ze své předchozí práce, a tenkrát to bylo především kvůli potenciálu nápadu, který se vyklubal z původních kurzů pro ženy. Chtěli jsme kapacitně rozšířit kurzy pro dospělé ženy, ale že k tomu zanedlouho přidáme i děti a takhle rychle vyrosteme, jsem rozhodně neplánovala. Původní myšlenka byla, že chceme přinést novou příležitost ženám, které se s oborem IT dříve nespojovaly, ale nakonec se to rozvinulo v trénování skutečných talentů pro IT kariéru, a zjistili jsme, že rozhodnutí o budoucí kariéře začíná velmi brzy.
A tak jste přidali i děti.
Dita: Bylo to relativně rychle, už půl roku nato. Přesto jsem nevěřila, že za pět let budeme moci otevírat Czechitas House, což by jednou mohlo být největší vzdělávací komunitní centrum, stojící paralelně po boku vysokých škol, online kurzů a dalších vzdělávacích projektů, v Česku. Plánujeme to spojit s oslavou našich pátých narozenin, které máme 22. srpna, a Czechitas House chceme otevřít 5. září.
K tomu se ještě určitě dostaneme. Před časem jsi nicméně v jednom rozhovoru říkala, že nejste „žádný slepičí feministický spolek“. Co vlastně dnes Czechitas jsou?
Dita: Naše filozofie stojí na určité diverzitě v týmech, takže určitě plaveme na hladině feminismu. Náš projekt je hodně spojený s posílením postavení žen (women empowerment), a to především v oblasti povzbuzení do nových příležitostí. Jelikož jsme k ženám postupně přibrali děti a dnes již také učitele, které se snažíme trénovat, aby mohli rozšířit naši i svou výuku informatiky, tak bych už neřekla, že je naše idea tak jednoduchá, že by se týkala jen žen. Věřím, že do budoucna otevřeme kurzy také pro muže, ale musíme na to mít kapacitu. Zatím se stále těšíme trojnásobnému převisu poptávky nad nabídkou, a tak hledáme prostory a způsoby jak ji uspokojit.
Ženy v IT jsou věčně diskutované téma a asi málokdo se tomu věnuje tak intenzivně jako vy. Co se v tomto ohledu za těch pět let všechno stalo?
Dita: Dokážeme změřit, koho jsme za dobu našeho fungování inspirovali ke změně kariéry nebo dalšímu vzdělávání, to jsou tisíce lidí. A zároveň dokážeme přesně změřit podíl ženských přihlášek na vysoké školy s informatickým zaměřením. Na brněnské univerzitě, což je jeden z našich hlavních partnerů, dnes ženy stojí za 17 procenty přihlášek. Když jsem tam před čtyřmi lety státnicovala, bylo to jen 11 procent. Neříkám, že je to jen zásluha Czechitas, ale je příjemné tento trend pozorovat.
Není to ale jen o rekvalifikačních kurzech. Nabízíte workshopy, kurzy, akademie programování, kódování, datové analytiky, testování. Vlastně to celé vypadá jako taková ucelená „Czechitas škola“. Chápu správně, že právě to má být již zmíněných Czechitas House?
Lenka: Ano, to je přesné. Chceme tím jednak vyřešit převis poptávky nad naší nabídkou a také vytvořit základnu, kde bychom se mohli pravidelně scházet a pořádat více aktivit, rozšířit naše portfolio i na vzdělávání firem, škol, dobrovolníků z firem a učitelů. Naše komunita čím dál více roste a Czechitas dosud neměli žádné hlavní sídlo. Náš první Czechitas House otevřeme letos na podzim v Brně ve spolupráci s CTP a do dvou let ho chceme mít také v Praze. Prostor v Brně bude mít rozlohu okolo 1 500 metrů čtverečních a bude v něm několik učeben, kavárna s dětským koutkem i velký a menší prezentační sál. Věříme, že se i v Praze najdou vhodní partneři.
Dita: Idea je mít základnu, která bude na jednom místě zastřešovat všechny naše aktivity a zároveň bude neustále otevřená. Ráno do ní budou chodit školy s učiteli na zábavnější interaktivní technické programy, odpoledne přijdou rodiče s dětmi, večer budou probíhat rekvalifikační kurzy a o víkendu poběží workshopy, hackathony, job fairy a také firemní akce, protože už se hodně dotýkáme také firemního vzdělávání. Všechno to bude na jednom místě se společným tématem: vzdělávání české populace v digitálních dovednostech.
Hlavní bod Czechitas tedy bude v Czechitas Housu, ale počítám, že budete nadále fungovat i mimo něj?
Lenka: Czechitas House je jedna část naší mise. Uvědomujeme si, že vzdělávání se odehrává také v onlinu, proto budujeme projekt Czechitas Go Online, což jsou naše první webináře, které postupně otevíráme veřejnosti. Každý kurz má asistovaného lektora a bude otevřený do všech regionů, aby se k němu dostali i lidé, jež se na naše kurzy běžně nedostanou. Plánujeme také další aktivity v regionech, kde podobně velké základny jako Czechitas House zatím ještě nemají sílu stát.
Budete tedy vystupovat jako paralelní instituce, stojící vedle tradičních vysokých škol, kde si budou moci lidé doplnit vzdělání v IT.
Dita: Ano, ale rozhodně nechceme tradiční vzdělávací instituce nahrazovat. Na to ostatně nemáme akademickou odbornost ani akreditaci. V Czechitas Housu ovšem vidím unikátnost v tom, že budeme nabízet vzdělání pro dospělou populaci. Když se dnes ve 30 nebo 40 letech rozhodnete změnit práci nebo vnímáte, že se potřebujete naučit nové dovednosti k výkonu té stávající, nemáte příliš mnoho možností. Na vysokou školu se už nevrátíte a sice můžete chodit na online kurzy, ale ty dnes mají jen šestiprocentní úspěšnost, protože v nich chybí dlouhodobá motivace, interakce nebo reálné příklady. V Czechitas dostanete všechno. Naše hlavní cílovka jsou právě lidé od 25 do 40 let, kteří takové vzdělávání hledají.
Začínali jste například s rekvalifikačními kurzy datové analytiky pro lidi, speciálně maminky po mateřské dovolené, které i bez formálního IT vzdělání získají zaměstnání v IT firmě. Ta myšlenky tedy stále zůstává?
Dita: Pro znevýhodněné skupiny navíc budeme vždy nabízet stipendia. Ať už jde o maminky na mateřské nebo třeba pozice, které úplně zmizí. Na Ostravsku jsme například zkoušeli projekt s horníky. Ti, kteří si drahé vzdělávání v komerčních firmách nemohou dovolit, budou moci díky stipendiím studovat u nás. Za zmínění stojí i projekt Stipendium Czechitas, kde jsme v Jihomoravském a Zlínském kraji mohli díky podpoře z EU vzdělávat zdarma ženy ze znevýhodněných skupin a šedesáti z nich poskytnout dlouhodobé vzdělávání s kariérní podporou.
Karel Janeček: Fungování společnosti se musí změnit. Klíčovou roli sehrají startupy i technologie
Karel Janeček je všude, kde se něco děje. Ať už s vlastním projektem, jako investor, mecenáš nebo člověk,...
Učíte dospělé ženy, aby se nadchli pro práci v IT firmách. Jak moc je to náročné?
Lenka: Já jsem do Czechitas přišla o něco později a musím říct, že mě přitáhlo právě to nadšení studentek na každé hodině. Musíte to zažít, atmosféra je tu úplně jiná. Nejprve se možná trochu bojíte, ale pak najednou strach zlomíte, daří se vám a na konci workshopu vám to pak ještě celé funguje. Vzniká u toho hodně pozitivní energie. S nadšením jako takovým tedy problém není, je to spíše o dotažení celé cesty až po změnu kariéry. Od prvního workshopu až k tomu, že se stanete třeba juniorním programátorem ve firmě, je dlouhá cesta. My sice otevíráme dveře do světa IT, ale následují měsíce samostudia, které si musí každý projít.
Dita: Také samozřejmě máme ztrátovost. Ne každý, kdo přijde na náš kurz, se stane programátorem. Ze třiceti lidí jich dál jde třeba pět a dva nakonec práci opravdu změní. Když vzděláme 3,5 tisíce holek, tak jich v dalším vzdělávání pokračuje kolem 500. Proti jiným alternativám ale máme i u našich intenzivních rekvalifikačních kurzů, které trvají tři měsíce, velmi dobrou docházku. Na náš kurz Digitální akademie chodí 30 až 32 žen a většinou ho všechny absolvují celý.
Na druhé straně pak pochopitelně musí být firmy, které „ajťačky“ akceptují a pracují s nimi. Jak vám funguje tato návaznost?
Lenka: Postupujeme krůček po krůčku. Je důležité, abychom tu osvětu nedělali jen u nás, a proto začínáme vyvíjet semináře pro firmy, abychom jim vysvětlili, jaký potenciál tyto nové talentky a talenti mají a také jak pro ně třeba vytvořit vhodné pracovní prostředí. Hodně záleží na vazbách, které si s jednotlivými firmami vytvoříme. Když s nimi spolupracujeme dlouhodobě, tak i jim pak dochází, že mohou pomáhat stále více. Nejde nám jen o jednorázovou podporu, ale přemýšlíme spolu s firmami nad dlouhodobým konceptem.
Dita: Ostatně firmy, se kterými spolupracujeme, si pečlivě vybíráme. Vybíráme si takové, které to s námi myslí dlouhodobě, a společně pak pracujeme na podpoře vzdělávání. Máme jak velké firmy, jako je Škoda Auto, T-Mobile, Accenture, Microsoft, SAP, Oracle, Netsuite, Nestlé, tak i menší startupy jako Geneea nebo Dataweps a každý poskytuje něco jiného, know-how, lektory, data.
Vaše vzdělávací formáty v Czechitas absolvovalo 10 tisíc studentů. A vy chcete dát stejný počet, tedy 10 tisíc, jen za letošní rok. Jak toho dosáhnete?
Lenka: Máme heslo, že rosteme do všech směrů. To znamená, že již teď jsme otevřeli novou pobočku v Olomouci, Liberci a Mladé Boleslavi, což je jeden směr, který zvýší počet studentů. Spousta nových studentů dorazí díky Czechitas Housu, dalším novým produktům a posledním místem jsou zmíněné webináře. Budeme mít jak onlinové kurzy, které budou generovat alespoň dva tisíce studentů, tak také mentoringovou platformu, která bude napojovat holky přímo na konkrétní práce. Neustále hledáme nové způsoby, jak uspokojit vysokou poptávku.
Už jsme nakousli, že děti jste přibrali velmi záhy po vašem startu s ženskými kurzy. Přitom to původně vůbec nebylo v plánu. Jak to vlastně zapadá do nějaké vaší strategie?
Dita: Od začátku razíme filozofii organického růstu. Tvoří nás široká komunita a dokážeme reagovat na to, co je na trhu potřeba a kde leží nějaká bolest, a jelikož to pořád jsou právě děti, zaměřili jsme se i na ně. Neustále narážíme na to, že naše vzdělávání není dostatečně připravené, aby vychovalo tolik odborníků, kolik potřebujeme, že jde o neflexibilní systém a tak dále. Nejprve jsme vytvořili Akademii programování hrou, kdy jsme 10 namodelovaných hodin dostávali k učitelům, aby je učili ve školách. Pak nám ale došlo, že největší přidaná hodnota Czechitas je naše práce se studentem samotným.
Nechceme pracovat jen s učiteli nebo řediteli, ale také přímo s dětmi a jejich rodiči, protože ti je ovlivňují úplně stejně. Snažili jsme se tedy reagovat na to, co jsme ve společnosti během našeho fungování navnímali, a dnes pořádáme příměstské tábory, kódovací dílny, dětské kempy, robotí invazi a další akce pro děti. Vše je pro děti od 8 let a vytváříme každou akci tak, abychom je pro danou věc nadchli už třeba v jejich volném čase, než abychom čekali, že je k tomu dostane systém.
V roce 2018 jste oslovili téměř 2 000 dětí, kluků i holek, od 8 do 19 let. Převažuje tam nějaký věk nebo pohlaví, nebo je to namixované?
Lenka: Co se týče dětí do 14 let, je to fifty fifty. Hlídáme si, aby minimálně polovina byly holky. Dále máme kurzy speciálně pro středoškolačky, které se rozhodují o volbě vysoké školy. Navíc si teď hrajeme i s myšlenkou, že rozjedeme ještě kurzy pro menší děti od 3 do 6 let.
Mají dnes děti sen, že se chtějí stát programátorem nebo vývojářem?
Dita: Jak kdo. Když k nám dítě přijde, ptáme se, kdo ho přihlásil. Někteří se třeba inspirovali u kamarádů nebo hrají počítačové hry a chtějí je vytvářet. Často také chtějí dělat to, co dělá táta, ale nejčastěji jde o děti, které na kurz přihlásí rodiče, a samotné děti o tom nic nevědí. Ostatně já mám sama úsměvnou historku, když jsem se na konci listopadu vrátila do gymnázia v Přerově, kde jsem studovala. Ptala jsem se tam 150 dětí ze třeťáku a čtvrťáku, co budou dělat a jestli budou pracovat v IT, a přestože tady pět let do lidí hučíme, že IT je budoucnost, tak se zvedly jen tři ruce a ještě to byli tři kluci.
To pro mě byl takový střet s realitou, ale když jsem s nimi pak strávila hodinu a vysvětlila, že IT není jen obor, ale je to součást prakticky úplně čehokoliv, co si vyberou, tak nakonec zvedli ruce skoro všichni. Často si dnes mladí lidé nedokáží představit, co vlastně IT je a co obnáší, protože ve školách chybí praktická výuka, příklady i lidé, kteří by jim to ukázali. A my to tam chceme přinést.
Jak si v Czechitas díváte na české školství, zejména tedy obory informačních technologií?
Dita: Budeme muset do budoucna najít způsob, jak s nimi vycházet a kooperovat. Budeme se snažit o akreditovaný kurz pro učitele, abychom jim pomohli například obohatit tradiční výuku informatiky, a rádi bychom se stali přispěvatelem do rady, která bude vytvářet osnovy, ale to je velmi komplexní záležitost. Než se vrhat do rekonstrukce celého českého školství, což je nereálná věc, tak se chceme věnovat především našim kroužkům. Budeme ale do budoucna nabízet i akreditované kurzy a postupně budovat vlastní školu.
Jste na školy již nyní nějak napojení?
Lenka: Prozatím je to především o jednotlivcích. Na každé škole se najde nějaký nadšenec, který chce učit jinak, než bylo posledních 50 let zvykem, a postupně se nám daří české školství měnit právě díky těmto lidem. Například kroužky začínáme otevírat napůl u nás a napůl na dané škole, což je způsob, jak můžeme ovlivnit větší množství dětí. Postupně se díky tomu přidávají další kontakty od lidí, kteří chtějí dělat věci jinak.
Vlastně vám už v tom všech chybí jen to vzdělávání mužů, že?
Dita: Jednou budeme všeobjímající instituce. Začínáme online kurzy, jejichž cílem je otevřít celou platformu pro všechny. Muži, kteří nemají technické zaměření, ztrácí práci stejně jako ženy a jsem přesvědčená, že naše kurzy si najdou i mužské zájemce. Neděláme genderově motivovaný projekt, i když samozřejmě v Czechitas umíme velmi dobře pracovat právě s holkami, protože jim rozumíme, umíme je oslovit a víme, jaké mají potřeby, že odchází na mateřskou a tak dále. U mužů to bude možné trochu jiné, ale chceme se to také naučit.
Měly by dnes i ženy běžně vědět, jaký je rozdíl mezi serverovým administrátorem, datovým analytikem, frontend a backend programátorem, UX designerem, jak jsi v některém z dřívějších rozhovorů zmiňovala? Často to podle mě nevědí ani muži.
Dita: Tlačíme to zejména v dětských programech, protože tam nejsme genderově orientovaní. Potřebujeme, aby děti vyšly ze školy alespoň s tím, že vědí, jaký je rozdíl mezi jednotlivými pozicemi, které člověk v IT může dělat. Spoustu patnáctiletých dětí si myslí, že ajťák znamená programátor, ale vlastně to je jen pár procent. Věřím, že se nám to povede dát i víc do onlinu, chceme dělat také kariérní platformu, kde budeme jednotlivé pozice více vysvětlovat a opět tím vzdělávat děti i dospělé.
