Ke konci loňského roku opustil Petr Kováčik po osmi letech pozici CEO v největším vyhledávači slev v Česku Skrz.cz, který byl v roce 2017 společně s portálem Slevomat součástí miliardové akvizice britské společnosti Secret Escapes. Nyní se Petr Kováčik věnuje vývoji nového startupu na výuku jazyků Blabu a v novém blogpostu popisuje, jakým způsobem si vybírá lidi do týmu a jakou zvolil úvodní strategii.

Než jsem založil Blabu, tak jsem hodně přemýšlel o tom, jak přistoupím k nové firmě, jak ji nastavím od začátku. Některé věci se během života firmy už jen těžko mění. Jestli začít jako jediný founder, nebo si do začátku najít co-foundery, mezi které se rozloží všechny starosti. Jestli firmu financovat kompletně ze svých peněz, nebo hledat investici. A taky nejdůležitější otázka byla, jaké typy lidí a jak zkušené kolegy budu hledat do týmu. Půjdu tradiční cestou, že spíš najímám kamarády a nadšence, nebo rovnou odborníky s konkrétním track recordem, kteří ale můžou mít jen naleštěné jméno a skutek utek‘?

Startup plný nadšenců

Velmi často na začátku startupu chybí zakladatelům peníze, a tak přistupují k tomu, že do firmy zainteresují své přátele, rodinu nebo nadšence, často čerstvé prvozaměstnance po škole bez mnoha zkušeností. Najímají lidi, kteří doteď dělali například obecnou kancelářskou práci a teď si věří, že rozjedou mezinárodní marketing globální firmy. Je to levnější a často v takovém týmu může být i mnohem silnější týmový duch, budete přespávat v kanceláři, nebudete mít osobní životy a celkové nadšení z vás bude jen sršet.

Na opravdové profíky si takové startupy většinou nesáhnou. Můžou nabízet stock options, ale profík, kterému někdo jiný mává stotisícovým platem kolem nosu, nebude rok pracovat za nulu a plně se věnovat jen této jediné věci – má už své závazky a životní standard.

Tým nadšenců bez předchozích zkušeností může udělat spoustu chyb na začátku startupu, které ve výsledku požírají spoustu času, ať už vymýšlením kola nebo opakovaném předěláváním toho samého. Během toho ztraceného času dojdou životní úspory, nebo si prostě všichni uvědomí, že rok za nulu nejde fungovat, a týmový duch se pomalu rozpadne s tím, jak si všichni začnou hledat bokovky, které jim zaplatí nájem.

Zkušený tým

Alternativní přístup je vybudovat tým, který od začátku postavený na profících. A nejen profících, ale „áčkových“ lidech. Platí pravidlo, že áčkoví lidé budou hledat do týmu zase áčkové lidi, béčkoví už hledají céčkové. Zaměřit se tedy na lidi, kteří mají reálné zkušenosti a úspěchy ve svých oborech, na kterých budou stavět.

Už pak nestavíte první databázi, neučíte se teprve teď pravidla zaměstnávání lidí, nepíšete první všeobecné podmínky, máte kontakty v bance, která vám zařídí lepší podmínky, máte best practices ze svých oborů nebo jiných firem, máte zkušenosti s hiringem lidí a samozřejmě máte renomé, a tak je spousta věcí pro vás mnohem jednodušší.

Na druhou stranu profíci ve svých oborech si řeknou o dost vysoké peníze, a tak nemůžete startup stavět za nulu. To by se mělo ale vrátit na rychlosti exekuce a díky tomu co nejrychlejšímu proof of concept v praxi.

V Praze začala jezdit sdílená žlutá elektrokola. Český Freebike jich do hlavního města posílá prvních 500

Praha je příliš kopcovitá, na kole se v ní jezdit nedá. To jsou častá slova, která padají, když se řeší...

Obzvlášť na klíčových pozicích hledejte lidi, kteří jsou kvůli tomuto jobu ochotní udělat velký ústupek. Cílem není je stlačit peněžně a vydělat na tom – nebudou pracovat za nulu, ale můžete se dohodnout, že prvních pár měsíců budou mít menší plat. Klíčové je vidět jejich ochotu jít do startupu, protože věří jeho myšlence a ukázat tím, že když přijdou těžší období, jsou ochotni částečně upozadit své já. Takové lidi přesně chcete. Oni sami se nebudou s menším platem cítit komfortně a budou chtít firmu tlačit dopředu co nejdřív vůči dohodnutým podmínkám, kde se už jejich platové ohodnocení srovná s trhem.

Jakou jsme zvolili cestu v Blabu?

Velmi často dostávám otázku, jestli na hiring nejdeme moc rychle, že bychom měli postupně budovat funkcionalitu, testovat pomalu reklamy, povídat si s uživateli. Teprve když budou kladné výsledky, tak začít budovat pořádný tým. Věděl jsem, že tentokrát chci založit firmu s více co-foundery a rozdělit si tak role a zodpovědnosti hned od začátku. Abych se jako CEO mohl soustředit na strategické uvažování, měl jsem dostatek času na hiring klíčových lidí a také, abych měl do budoucna prostor na raisování investic od investorů.

K tomu nabíráme plnohodnotný tým jak na straně vývoje, produktu a marketingu, tak budeme nabírat i na straně podpůrných týmů jako customer care nebo key account managers. Aktuálně je nás devět, v květnu přijdou další kolegové. Už teď se nevejdeme do kanceláří v Glami a připravujeme nové místo. Do léta by nás tak mohlo být klidně patnáct, a to po šesti měsících projektu. Čas je podle mě u startupu ta nejdůležitější komodita, kterou nechcete mrhat. Za pár měsíců si dáme retrospektivu a řekneme si, jestli jsme na to šli dobře.

Tuzemská e-shopová platforma Shoptet, kterou pro provoz svého internetového obchodu využívá přes 16 tisíc e-shopů v České republice a na Slovensku, vypustila dlouho očekávané vývojářské nástroje, díky nimž se na ni mohou napojit externí poskytovatelé e-commerce služeb. Mezi doplňky, které si může každý klient přida do svého e-shopu, se tak objeví například nové platební brány. Jako první představil Shoptet spolupráci s českou platební bránou ThePay.

Na tzv. tržišti doplňků si mohou klienti Shoptetu vybírat různé nástroje a služby pro optimalizaci marketingu, reporting nebo třeba dopravu a nově se na něj mohou dostat také externí platební brány. Až dosud měli na výběr e-shopy na Shoptetu pouze z jediné platební brány, GoPay, což se nyní mění. Jako první alternativa se nabízí jedna ze tří největších platebních bran v Česku, jihlavské ThePay.

„Jedná se o nejviditelnější výsledek naší velké investice do Shoptet API, kdy máme nyní k dispozici nástroj, který nám umožní, aby si napojení na nás připravovaly služby samotné a my tak zajistili a exponenciálně zrychlili integraci všech možných služeb a jejich následnou aktualizaci a rozvoj,“ okomentoval na Facebooku velkou novinku šéf Shoptetu Miroslav Uďan.

Uživatelé po alternativních platebních branách na Shoptetu dlouhodobě volali a nově se tak nebudou moci ve výběru tolik omezovat. ThePay, které v loňském roce vyrostlo o čtvrtinu a zprostředkovalo transakce za 2,2 miliardy korun, si od spolupráce s Shoptetem rovněž hodně slibuje. Na české e-commerce platformě totiž běží necelá třetina všech českých i slovenských e-shopů, a tak je tu velký potenciál. Potvrzuje to i fakt, že pro prvních 50 zájemců nabídl Shoptet modul zdarma, a rozdáno bylo za 10 minut.

Parašutistou ve vesmíru. Zážitky.cz v Praze vytvořily unikátní virtuální realitu ve větrném tunelu

Nasadí vám kombinézu, dají špunty do uší, na hlavu helmu a na oči brýle pro virtuální realitu. A pak s vámi...

„Upřímně mohu říci, že toto je jedna z těch velkých věcí, které jsme chtěli realizovat, protože spoustu obchodníků, kteří Shoptet mají, si naši platební bránu přálo. Takže věříme, že odteď naplníme představy těch zákazníků Shoptetu, kteří vybírají pro svůj e-shop ideální platební bránu,“ uvádí k navázané spolupráci jeden ze spoluzakladatelů ThePay Daniel Havel s tím, že české e-shopy mohou využít služeb jeho brány okamžitě, podpora pro Slovensko přijde do konce roku.

ThePay svým klientům nabízí celkem 20 různých platebních metod od plateb kartou přes platby předvyplněným bankovním tlačítkem až po kryptoměny a zároveň funguje kompletně online, včetně podpisu smlouvy. Zajímavou alternativu k dosavadnímu GoPay bude na Shoptetu představovat i s ohledem na cenu předplatného, kdy je ThePay o polovinu levnější a navíc nabídne speciální tarif ve výši 1,09 % a 0,99 Kč za transakci. Nainstalovat si ji mohou klienti jednoduše prostřednictvím nového doplňku na tržišti Shoptetu.

Psal se srpen minulého roku, kdy se Česká republika opět proslavila po celém světě. Tehdy však nešlo o návštěvu prezidenta v zahraničí nebo množství vypitých piv, ale o pojízdný model supersportu Bugatti Chiron, který čeští inženýři a designéři postavili kompletně z kostiček LEGO přímo v továrně na Kladně. Jednalo se o světový unikát, který fascinoval zejména svým detailním a maximálně věrohodným zpracováním. Nehledě na to, že díky motorům se dokázal skutečně rozjet.

Týmu šéfdesignéra Lubora Zelinky to nicméně nestačilo. Chtěli přijít s dalším takovým modelem, který by skvost v podobě stavebnicového Chirona svým provedením minimálně srovnal. A protože má LEGO uzavřenou spolupráci také s ikonickou sportovní automobilkou McLaren, se kterou pracuje na řadě Speed Champions, rozhodnutí už nebylo tak složité. České ručičky se opět sešly ve svých kladenských dílnách a začaly pracovat na LEGO variaci dva roky starého sporťáku McLaren Senna.

Hlavní role se znovu chopil Lubor Zelinka. Logicky však nebyl sám. Jeho kreativní tým čítal dalších 41 lidí, od projektových manažerů, konstruktérů, výrobních technologů a modelářů po specialisty na kvalitu a bezpečnost. Pracovní synergie musela být naprosto dokonalá. Už tak měli nastavenou laťku velmi vysoko. A soudě podle finálního vzhledu, je nutné uznat, že dokonalou se opravdu stala.

Po 210 dnech, přesněji řečeno 4 935 hodinách promýšlení, vývoje a reálné práce, se uvnitř továrny největšího středočeského města zjevil další unikátní kousek, na který byly z drtivé části použity pouze kostičky LEGO. Konkrétně šlo o 467 854 dílků, které díky svému specifickému zbarvení a zakřivení vytvořily úctyhodnou repliku McLarenu Senna v šedo-černo-oranžové kombinaci.

„My rádi říkáme, že jediným limitem je vaše představivost,“ prozradil pro CzechCrunch Lubor Zelinka k prapůvodu těchto typů projektů. „Když si to umíte představit, dokážete to z elementů Lega také postavit. Chceme inspirovat děti i dospělé k tomu, aby se nebáli a stavěli, protože když my dokážeme postavit třeba McLaren, kdo ví, co dokážou oni.“

Zelinka a jeho tým dozajista vytvořili značnou inspiraci pro každého stavitele, nicméně preciznost celého modelu je na tak vysoké úrovni, že na světě patrně nebude tolik lidí s takovým zázemím, kteří by něco podobného dokázali napodobit. Stavebnicový Senna je totiž kromě kol, volantu, sportovní sedačky řidiče, pedálové skupiny a log, které pochází ze skutečného vozu, vytvořen pouze z kostek. A to navíc extrémně detailně.

LEGO v Česku postavilo z více než milionu dílků stavebnice Technic pojízdné superauto Bugatti Chiron

Stavebnice LEGO Technic byla vždy určena pro starší věkovou kategorii, protože se díky její propracovanosti mohly...

Patrné to je hlavně na zadním křídle, na jehož výrobu mělo padnout přibližně 20 tisíc dílků, a také na výklopných dveřích, které jsou funkční a slouží jako brána pro usednutí nejen před volant, ale i plnohodnotný dotykový displej uvnitř kabiny.

„Na míru našemu modelu pak moji kolegové navrhli rám, zavěšení kol, řízení a brzdy, aby bylo možné s modelem při přepravě manipulovat jako s běžným autem. Dále je v modelu relativně hodně elektroniky a kabeláže, protože řada ovládacích prvků v kabině je funkční,“ dodává Zelinka.

Lepidlo bylo třeba. Hlavně pro bezpečnost

Je nutné podotknout, že kostičky nedrží pouze samy o sobě: jsou zpevňovány i lepidlem, které má být u podobných projektů základem. „Modely jsou díky lepidlu mnohem pevnější a bezpečnější. Nehrozí, že by se část ulomila při přepravě. Nebo ještě hůř, pod rukou návštěvníka. Vzhledem k tomu, že celý model jsme od začátku navrhovali právě s ohledem na možnost nastoupit do interiéru, pracovali jsme s předpokladem vysokého namáhání a nechtěli jsme v tomto směru nijak experimentovat,“ objasňuje Zelinka.

I díky lepidlu celý stavebnicový sporťák drží pohromadě a váží neuvěřitelných 1 700 kilogramů, což je paradoxně ještě o necelých 400 kilogramů více, než kolik váží skutečný originál McLaren Senna.

Projekt jako takový zahrnoval i celou řadu výzev, s nimiž si inženýři museli poradit. Každá odchylka by totiž výsledek mohla zásadně znehodnotit, čehož se tvůrci logicky chtěli vyvarovat. „Jeden detail nám dal obzvlášť zabrat, a to typické dveře otevírající se směrem nahoru. Reálné jsou z uhlíkových vláken a zvednete je jednou rukou. Variace z kostek ale i s výztuhou váží 70 kilogramů a bezpečně je upevnit byla docela výzva,“ popisuje Zelinka jednu z největších výzev.

Nyní bez motorů

McLaren Senna musel být ze své podstaty vzhledově zcela odlišný od zmíněného Bugatti Chiron, který se na Kladně narodil před více než půl rokem. Výraznou změnou u nejnovějšího modelu je však absence jakýchkoliv mikromotorů. Senna totiž nejezdí a slouží především jako statický objekt na výstavy.

„Vždy, když stavíme podobně velký model, snažíme se zároveň o to, abychom přinesli i něco nového. Elektromotory už jsme si vyzkoušeli v Chironu, ale když jsme ho pak vystavovali, největší zájem stejně byl o to, zda je možné se do něj zkusit posadit. Oproti tomu model Senna je od začátku postavený právě na zprostředkování tohoto zážitku,“ vysvětluje Zelinka.

O ikonický jekot tohoto hypersportu se však nepřichází. Tvůrci mysleli na to, že fajnšmekři nebudou chtít jen ryze vizuální zážitek, ale i ten zvukový. Proto model vybavili dvojicí reproduktorů, ze kterých se agresivní zvuk dostane ven při sešlápnutí pedálů.

Dílo ocenil i Bruno Senna

Jak už samotné označení vozu indikuje, McLaren Senna byl pojmenován po Ayrtonu Sennovi, který v kokpitech formulí McLaren vyhrál v minulém století tři mistrovské tituly F1. Jeho úspěšné závodní tempo se mu však v roce 1994 stalo osudným a na dráze v San Marinu zahynul. Příjmení tohoto Brazilce však nezůstalo v zapomnění a jistým způsobem na něm staví i jeho synovec Bruno Senna, kterému byl tento model v britském Wokingu slavnostně představen.

Tesla jde vstříc plně autonomní jízdě. Na dálnici už umí jet její elektromobily bez zásahu řidiče

Plně autonomní vozy již nejsou pohádkou budoucnosti, ale technologií, kterou by měla kalifornská automobilka Tesla...

„Byl naprosto nadšený,“ vzpomíná Zelinka. „Před slavnostní premiérou strávil s modelem hodně času a prohlížel si všechny detaily jak v exteriéru, tak v kokpitu. Všiml si třeba i takové drobnosti, že náš model má zásluhou našeho elektroinženýra nakonec plynulejší animaci předního blinkru než originál. Chválil také samotné ovládaní, které je stejné jako předloha. Nemuseli jsme ho ani nic učit, hned věděl, kam sáhnout pro ovládací prvky.“

Senna si navíc model v měřítku 1:1 bude moci užívat i dále. Zůstal totiž v sídle McLarenu ve Wokingu, nicméně v červenci by měl vyrazit i za účastníky festivalu Goodwood Festival of Speed. Zelinka dodává, že v budoucnu přibudou i další lokality, kde bude toto – dá se říct – umělecké dílo z českých dílen vystavováno.

Foto: McLaren

Karel Janeček je všude, kde se něco děje. Ať už s vlastním projektem, jako investor, mecenáš nebo člověk, kterému není lhostejné, v jaké společnosti žijeme a kdo nás řídí. Známý český matematik toho má rozjetého skutečně hodně, ale když se s ním bavíme v sídle jeho Nadace na pražském Smíchově, točí se většina rozhovoru kolem jednoho důležitého tématu – změny ve společnosti a aktivit, které k ní mají dopomoci. Na otázku, jak si Karel Janeček vybírá projekty, do nichž investuje, má rychlou odpověď: hlavně musí mít co nejvíce pozitivní dopad na společnost a ideálně ji posouvat kupředu.

Několik takových startupů si pětačtyřicetiletý Karel Janeček sám založil, na podporu dalších před třemi lety spoluzaložil startupový inkubátor UP21 a když se probíráme jeho širokým záběrem aktivit, docházíme k závěru, že právě UP21 představuje strategickou záležitost, jelikož vše důležité, co je právě nejen v technologickém světě trendy, se tu zachytí. Jedním z letošních vrcholů pro karlínský inkubátor pak bude středeční Startup World Cup & Summit, který hostí celoevropské finále startupové soutěže, takže se v Praze objeví ty nejnadějnější firmy z celého kontinentu.

Vedle startupů jsme s Karlem Janečkem probrali také to, proč Češi nejsou ve světě tak průbojní, jak vypadá svět zítřka a čeho všeho chce dosáhnout se svým volebním systémem. Byť se tak na první pohled nemusí zdát, je právě nový volební systém to, co bere Janečkovi aktuálně nejvíce času.

Karel Janeček je známý především jako matematik, pedagog, bojovník proti korupci, mecenáš nebo spolumajitel finanční skupiny RSJ. Co pro vás ale znamenají startupy?

Pro mě startupy znamenají skvělou možnost, jak investovat část peněz a především jak zaměřit část své energie na projekty, které dávají smysl a jsou důležité pro společnost.

RSJ se prezentuje jako finanční skupina 21. století. Co je pro vás vedle toho svět startupů? Je to také především hudba budoucnosti?

Startupy jsou pro mě budoucnost, ale i současnost. Jsem přesvědčen, že svět se právě teď mění, a doufám, že se změní k mnohem lepšímu. Lidská společnost se blíží k rozcestníku, který nazývám sociální singularita 21. století. Jde o to, že lidstvo musí začít fungovat úplně jinak než dnes, protože se jinak samo zničí. Jedná se o jedinečnou událost historie a k jejímu úspěšnému završení si můžeme pomoci díky technologiím, decentralizaci a změně volebního systému, čemuž se nejvíc intenzivně věnuji.

O čem ta změna bude?

Ve společnosti se bude nadále snižovat důležitost korporací i státu. Z delšího pohledu budou státy nadále existovat jako kulturní entity, ale již nebude existovat státní systém jako takový, v němž máme politiky a všechno se v něm řeší složitě a neefektivně. Lidé budou díky technologiím zapojení mnohem víc napřímo, a to teď nemluvím o přímé demokracii, ale v budoucnu budeme mnohem více a kvalitněji propojení pomocí nejrůznějších sítí a zájmových skupin, které budou fungovat mnohem lépe než například dnešní Facebook. Ekonomika už nebude tolik o státním byznysu a velkých korporacích, ale především o osobním angažmá každého člověka a plochých, decentralizovaných rozhodovacích strukturách. To je přesně to, co dnes reprezentují startupy. Jde o první krok k modernizaci budoucí ekonomiky i celé společnosti.

Zmínil jste spojení „až nastane sociální singularita“. Co to vlastně znamená?

Už pomalu nastává. Nevíme, kdy přesně bude, ale představit si to můžeme jako chemický roztok, v němž se zvyšuje koncentrace, obrazně to bublá pod povrchem, zdánlivě se nic neděje a pak najednou přijde chemická reakce a hmota se radikálně změní. Neříkám, že změna společnosti nastane ze vteřiny na vteřinu, ale bude to pravděpodobně velmi rychlé. Situace tomu nahrává, nejenže je taková událost žádoucí, ale je dokonce nutná. Pokud k tomu nedojde, tak se sami zničíme, protože ekologické průšvihy a další problémy, které jsme si nadrobili, dlouhodobě neustojíme. Počítám, že v následujících letech bude tento proces zřejmý a uvidí ho stále více lidí.

Co se pak bude dít?

Může to začít změnou volebních systémů, začne se snižovat význam politických stran, bude se rozšiřovat síla startupů a z toho vzniknuvších firem, u nichž bude klíčové, že jsou decentralizované a moderně postavené. Obecně bude decentralizace klíčová. Lidé si budou vytvářet sítě na základě důvěry a díky decentralizaci a transparentnosti (open source pro zdrojový kód) budete mít garanci, že jde o objektivní informace, protože budete vědět, že s nimi ani vás nikdo nemanipuluje. V podstatě se díky tomu zbavíme fake news, protože decentralizované sítě s postupně vybudovanou důvěrou budou schopny dávat v drtivé většině správné informace. Opět to celé vznikne postupně a samovolně. Jde o prostor, kterému říkám H21. H20 jako voda, základ života, a H21 jako prostor, který máme kolem sebe a který bude fungovat na úplně jiném principu než dnešní svět. Startupy jsou jeho klíčovou součástí.

Bude to tedy o konci státních struktur, jak je známe, decentralizaci velkých firem a startupy jako princip budování firem budou nastupovat do popředí…

Nechci strašit, že státní struktury nebo velké firmy skončí ze dne na den. Sice skončí, ale postupně, protože se budou ukazovat jako stále více zbytečné. Jakmile si někdo své potřeby dokáže zajistit jinak a decentralizovaně, už státní instituci nebude potřebovat. Nepůjde ovšem o žádnou násilnou revoluci, ale postupnou evoluci.

Chtěl jsem se ptát, jak moc velkou brzdou nebo naopak pomocí může být politická reprezentace pro úspěšný rozvoj českého podnikání, ale podle toho co říkáte, je mi jasné, že v tom vidíte spíše brzdu.

Vidím to spíše jako brzdu, ale samozřejmě mohou být i progresivní státy, kde tuto myšlenku naopak politici podpoří, protože v ní věří, byť může jít i přímo o jejich pozice. Vidím ale spíše nebezpečí v tom, že vládní struktury mohou být jednak těžkou brzdou, ale hlavně se z nich může stát díky technologiím diktátor jako v Číně. Tam jde o nejhorší zneužití technologií, jaké může být, a místo toho, aby se šlo decentralizovaně, se mocenská struktura rozhodla centralizovaně zneužít komunikační technologie ke kontrole obyvatel, což je velké nebezpečí. Naštěstí v zemích, kde jsou základní lidské svobody, to tolik nehrozí.

To je pohled shora. Jak to vypadá při pohledu zdola – funguje mezi startupy, investory a dalšími subjekty nějaká spolupráce? Přijde mi, že spolu často nemluví a každý si hraje na svém písečku, místo aby společně rozvíjeli celý ekosystém.

Je pravda, že spolupráce není zdaleka dostatečná, ale jeden z důvodů je i fakt, že právě technologie zatím vůbec neumíme využít a promítají se tak jen špatné stránky jako fake news a v některých aspektech technologie přinášejí chaos. Jakmile se začnou vytvářet důvěryhodné sítě, zásadním způsobem se pro všechny zlepší komunikace. Pro lidi, kteří mají nějakou odbornost a společný zájem, bude racionální se v nějakém smyslu sdružit a komunikovat a platit to bude o komukoliv dalším. Budete se moci ihned připojit na konkrétní námi vybranou síť a informace ověřit.

Nemluvíme tu jen o České republice, jde o globální systém, ale vy se pohybujete po celém světě, máte zkušenosti z různých zemí, a tak můžete srovnávat. Jak je na tom Česká republika? Bude hrát do budoucna vůbec roli, odkud jsme?

Určitě ano, bude to hrát například kulturní roli, protože každý národ má svá specifika, lidé mají různé vlastnosti. Češi například jsou – a ani bych neřekl, že tím jsou pověstní, ale je to objektivní fakt – velmi negativní. V situaci, kdy se Čechovi něco nezdá, začne to negativně kritizovat, i když tomu vůbec nerozumí, přitom by měl být raději zticha, když nemá znalosti. Samozřejmě je správné kritizovat něco, čemu rozumím a je špatně, ale pouze pokud chápu, proč je to špatně. Na druhé straně, podpořit často dává smysl i to, čemu moc nerozumím, ale líbí se mi. A samozřejmě tím spíš, pokud tomu rozumím. U Čechů je to často naopak, než by mělo být a to společnost hrozně ubíjí.

Chceme Prahu dostat mezi největší startupová města v Evropě, hlásí pořadatelé Startup World Cup & Summitu

Českou republiku čeká v dubnu velká startupová událost. Do pražského Kongresového centra se sjedou startupy,...

Co s tím?

Když se na to podíváme z druhé strany, možná to není úplně špatně. Pokud se nám bude dařit se této vlastnosti zbavovat, což věřím, že v rámci globalizace a propojování bude, máme obrovský prostor pro růst. Jako národ jsme velmi talentovaní, máme špičkové lidi a kdyby vše nebylo ubité tím negativismem, ukázalo by se, jaký máme výjimečný talent.

Jak je na tom obecně byznys v Česku? S vaší firmou RSJ jste se dostali mezi největší obchodníky na světových finančních trzích, ale takový globální úspěch u nás není samozřejmý. Ani hlad po něm. Souvisí to právě i s tou českou náturou?

Když jsem dělal doktorát ve Spojených státech, poznal jsem mnoho Rumunů, také studentů PhD. To jsou lidé, kteří často vyloženě chtějí žít mimo svoji vlast a být úspěšní. Češi jsou mnohem více usedlejší, chtějí být raději zpátky doma. Česká republika je krásná země, já chci také žít v Praze, protože Praha je podle mě z několika důvodů nejkrásnější město na světě, ale i v tomto ohledu něco na české nátuře bude. Na druhou stranu budoucnost v tomto přinese ještě více svobody, protože každý bude moci být kdekoliv a přitom se věnovat tomu, co ho zajímá.

Stojíte za startupovým inkubátorem UP21. Jaká je vaše hlavní motivace, proč zrovna inkubátor?

Mou hlavní činností je implementace a propagace volebního systému, protože věřím, že je to jeden z hlavních nástrojů pro změnu společnosti. Vedle toho se ale věnuji také dalším věcem, které považuji za zajímavé a zároveň užitečné. Investoval jsem do vlastních startupů, například Pilot 21, který se soustředí na vývoj dronů a leteckých simulátorů, nebo CB21 Pharma s léčebným konopím. Původně jsem to tak nezamýšlel, ale je pak skvělé mít místo, kde se všechny důležité a zajímavé věci schází. Takovou strategicky klíčovou věc představuje právě UP21, kterým projde snad každý podstatný obor. Právě z toho pohledu je to pro mě důležitý byznys.

Investujete do mnoha projektů, jak jste již zmínil, ať už sám nebo v rámci UP21. Když bychom se měli na vaše investiční portfolio měli podívat z větší perspektivy, je tam nějaká motivace, jaké startupy podporujete?

Motivací pro mě bylo, že jsem danou oblast považoval za důležitou. Pro mě při investici není největší motivací zisk, ale právě skutečnost, že jdanou oblast činnosti považuji za klíčovou pro rozvoj. Skvělým příkladem je dnes zmíněná CB21 Pharma, která provádí výzkum a vyrábí produkty z konopí. Konopí, zejména to léčebné, považuji pro člověka a jeho zdraví za extrémně důležité, a to i navzdory mnoha nesmyslným předsudkům, které se už naštěstí rozplývají. Takový projekt jsem podpořil, protože měl význam a obrovskou pozitivní externalitu pro společnost.

Váš záběr je široký, ve většině vašich investic se dají najít prvky budoucnosti a rozvoje společnosti…

Takový prvek tam vždy musel být. Osobně jsem nikdy nevěnoval čas tomu, jak investovat, abych „pouze“ vydělal peníze.

Když ve všech projektech není primární cíl vydělávat peníze, čím vlastně měříte úspěch? Je to jejich dopad na společnost?

Je to součet obojího. Samozřejmě byl by nesmysl dělat projekty, které by měly dobrý dopad, ale člověk je musel dotovat. Obecně se dá říci, že úspěšná investice je taková, která má pozitivní externality, čím větší, tím lepší, a která je zároveň výnosná.

Má i UP21 nějaký takový podobný cíl?

Na začátku jsem nastavil filozofii a strategii ve stejném duchu, kdy investice musí být něco, co společnost posouvá, co má pozitivní externality. Jednotlivými projekty se už dnes nezabývám.

Hodně se mluví o blížící se revoluci v dopravě, nastupuje umělá inteligence, autonomní řízení. Co je podle vás ta next big thing?

Umělá inteligence je naprostý fenomén, který je potřeba dobře podchytit. Umělá inteligence není nic jiného než obrovsky chytrá metoda, jak zpracovávat data, tedy vlastně výpočetní stroj. Nejde o nic živého, co by mělo vědomí a motivaci nás ovládnout, toho se bát nemusíme. Nesmí ji však ovládnout například nějaká diktátorská země, to by nás skutečně mohlo zničit. U umělé inteligence je důležité, abychom ji dobře uchopili, a to souvisí zase s co největší spoluprací, open-sourcem a naprogramováním pravidel a hodnot. I to je jedna z věcí, kterou se zabývám.

To je umělá inteligence, dále se řeší změny v dopravě…

Na dopravu mám Pilot 21, v ní jsou samozřejmě technologie skvělé. Například věřím, že bude v budoucnu úplně běžné, že budeme mít běžná létající vozidla a cestovat v 3D „silnicích“, na tom nebude nic zvláštního.

Zjednodušeně řečeno jste s vašimi projekty zainteresován ve všech zásadních oblastech, o nichž se dnes mluví a které mají hrát v budoucnu prim. Všude, kde se něco děje, je Karel Janeček.

Docela to vychází. Ne že bych to plánoval, ale když se podívám zpětně, tak pokud by nám náhodou něco chybělo, měl by se daný obor dostat do UP21.

Již jsme zmínili váš volební systém D21, zároveň jste zakladatelem Nadačního fondu proti korupci, takže jste úzce spojen s politikou ve smyslu, že se v ní angažujete. Mě zajímá, jak po těch letech působení v této oblasti hodnotíte z pohledu vašeho byznysu. Je relativně málo podnikatelů, kteří se do politiky podobným způsobem pouští.

A není divu. Po založení Nadačního fondu proti korupci se na mě sneslo velké množství nesmyslných obvinění, to bylo velmi nepříjemné, a dokonce dvě oficiální žaloby. Problémy přišly také na RSJ, úřednická šikana byla větší, než jsem čekal. Jelikož ale RSJ obchoduje na mezinárodních trzích a je regulována tím úplně nejpřísnějším způsobem, tak na nás české úřady nemohly nic najít. Obecně to ale bylo velmi nepříjemné, i psychicky.

Jak na to po těch letech nahlížíte?

Byznys jako takový to naštěstí neovlivnilo, obtěžovalo to akorát z hlediska četnosti kontrol. Každopádně pro normálního podnikatele, který není dostatečně silný, aby takové zacházení ustál a vydržel, by to byl průšvih. Když se proti takovým lidem postavíte, tvrdě vám to vrací. Pro člověka, který nemá sílu jít proti nim sám, může být lepší podporovat různé nadace a občanské společnosti, a svůj byznys neohrožovat. Dnes už je to možná trochu lepší, ale v době, kdy jsme zakládali Nadační fond proti korupci, to bylo hodně drsné.

Jak to popisujete, tak ale rozumím, že pro vás je ta změna systému natolik zásadní, že jste se do toho i přes všechna rizika pustil a nadále v boji vytrváváte?

Já se do boje s korupcí pustil tak nějak spontánně, neměl jsem to naplánované. Nejprve mě v 90. letech jako voliče ODS zklamal Václav Klaus, který podle mého přesvědčení poškodil v novodobé historii naši zemi zdalekanejvíc ze všech. Pak jsem se radoval, když ODS drtivě vyhrála v Praze, a já se těšil, že se něco změní. To byly časy, kdy nastupoval Pavel Bém a spol., načež posledním hřebíčkem bylo, když přišla Opencard. Díky obchodování na burze jsme měli ty nejvýkonnější počítače, servery, technologie a když přišli s tím, kolik se má zaplatit za Opencard, tak to bylo něco tak směšného, že mě to naštvalo tolik, až jsem založil fond proti korupci. Chtěl jsem dávat ceny lidem, kteří mají odvahu proti korupci jít. Nebylo to nic promyšleného, navíc mi to všichni rozmlouvali, ale přesto jsem do toho šel.

Už v té době jste měl v hlavě i nový volební systém?

Myšlenka nového volebního systému vznikla zhruba o rok dva později. V rámci Nadačního fondu proti korupci jsme se již v roce 2011 snažili prosazovat legislativní změny pro transparentnost, například zrušení anonymních akcií. Měl jsem příležitost setkávat se s různými poslanci a uvědomil jsem si, že se můžete snažit o sebelepší legislativní změnu, ale když ji oni nebudou chtít, neprosadíte ji. Problémem jsou tedy polici, kteří řídí naši společnost a mnohé je potřeba vyměnit. Korupce je jen jeden z důsledků špatně funkčního systému, ale není primárním jádrem zla. A já když už něco řeším, tak to chci řešit pořádně, proto jsem se zamýšlel nad tím, jak se vlastně tito lidé volí.

Vytvořil jsem volební systém proti korupci v lednu 2012 založený na minusovému hlasu proti a ten začal prosazoval pomocí nového hnutí Pozitivní evoluce. Následující rok v dubnu nebo květnu 2013 jsem dostal nápad „efektu více hlasů“, kdy každý volič má více plusových hlasů, než je vyhrávajících kandidátů. Tím vznikla D21, dnes také „Janečkova metoda“, která bude znamenat globální změnu pro demokracii.

Nemůžu se nezeptat: měl Karel Janeček někdy ambici stát se politikem, přejít na druhou stranu barikády?

Neměl. Vždy jsem říkal, že nikdy nezaložím ani nebudu členem politické strany, a to platí. Jeden čas jsem přemýšlel, že bych zkusil kandidovat na prezidenta, protože byť je to u nás spíše symbolická funkce, mohl by člověk svou myšlenku lépe komunikovat. I to jsem ale nakonec vyloučil.

Založil jste také Nadační fond Neuron na podporu vědy…

To byl vůbec první fond, který jsem založil, tehdy jako Nadační fond pro podporu vědy a výzkumu. Dnes je to Nadační fond Neuron a jsem tam již jeden z mnoha mecenášů.

Jak se o tom bavíme, tak mi to do sebe zapadá jako další část spojená s rozvojem společnosti a novými technologiemi. V Česku se často řeší, že spolu jednotlivé sektory – věda, byznys, startupy – příliš nespolupracují. Jak se na to díváte vy?

Věda je podle mého názoru jeden z klíčových aspektů kvality lidského života a souhlasím, že spolupráce určitě může být mnohem lepší. Propojení vědy více do praxe a její realizace je velmi důležitá. Češi mají obecně technický a technologický talent, ale vrátil bych se k tomu, že potřeba odšpuntovat jeden ze špuntů, který tu teď máme, a to je ten český negativismus. Jakmile se to povede, bude situace mnohem lepší.

Ještě nějaký projekt s vaším osudovým číslem 21, který jsme nezmínili?

V rámci Sport 21 budujeme moderní a celosvětově unikátní gymnastické centrum pár set metrů od Pražského hradu, Racing 21 je spíše koníček se závodními auty a také jsme nově otevřeli fond STAR*21, do kterého začínáme vybírat peníze. Mám ještě další projekt, který je takové mé eso v rukávu. Dozvíme se o něm možná již letos.

Radek Štěpánek je jeden z nejúspěšnějších českých tenistů, který se dokázal probojovat až na 4. místo světového žebříčku ATP. Má za sebou takové úspěchy jako vítězství ve čtyřhře na Australian Open či US Open nebo zisk bronzové medaile ve smíšené čtyřhře na letních olympijských hrách v Riu de Janeiru. Konec profesionální kariéry ohlásil v roce 2017 a od té doby se věnuje nejrůznějším projektům, které se zaměřují na ochranu životního prostředí a obnovitelné zdroje.

Posledním takovým projektem je i No-H2O, do kterého Štěpánek vstupuje jako akcionář české franšízy této značky. Společnost No-H2O byla založena v roce 2007 irským automobilovým závodníkem Emmetem O’Brianem a specializuje se na výrobu autokosmetiky, která umožňuje čištění laku vozu bez použití vody.

„Věnuji se především ekologickým projektům a jedním z nich je No-H2O. Dokážeme nabídnout zákazníkům mytí automobilu bez použití vody, což znamená, že v průměru ušetříme 135 litrů vody za jedno umyté auto. Každý ušetřený litr se počítá,“ říká sám čtyřicetiletý Štěpánek.

Technologie funguje na bázi nanočástic, které vytváří okolo nečistot a na povrchu celého vozu tenký film a ten je následně speciální utěrkou roztírán, čímž je nečistota odstraňována. Zároveň se na povrchu laku vytváří polymerová vrstva, která jej chrání před poškrábáním, ulpíváním nečistot a propůjčuje mu vysoký lesk. Takto lze mýt lak automobilů, motocyklů, jízdních kol, ale třeba i golfového vybavení bez jediné kapky vody. V praxi to znamená, že ošetření laku lze tímto způsobem provádět v podstatě kdekoliv a šetrně vůči životnímu prostředí.

Zásoby vody se tenčí

„V Česku přibývá víc a víc zodpovědných spotřebitelů, kteří mají zájem opustit zaběhnuté postupy a vydat se šetrnější cestou. A to je i jeden z hlavních potenciálů podnikání v ekologických projektech, jako je No-H2O. Již brzy se můžeme dočkat okamžiku, od kdy budou postupy šetrnější k přírodě zákazníky přímo vyžadovány, a tak proč tomu nejít naproti,“ dodává Štěpánek, který se kromě No-H2O věnuje i regulaci palivových aditiv a dalším ekologicky zaměřeným projektům.

Karel Janeček: Fungování společnosti se musí změnit. Klíčovou roli sehrají startupy i technologie

Karel Janeček je všude, kde se něco děje. Ať už s vlastním projektem, jako investor, mecenáš nebo člověk,...

Pro CzechCrunch jeho zástupci prozradili, že detaily Štěpánkova vstupu do české franšízy No-H2O se teprve finalizují, takže prozatím není jasné, za kolik a jaké procento v ní bývalý tenista získá. Vše by nicméně mělo být doladěno v následujících týdnech.

Na jedno umytí automobilu spotřebuje člověk přibližně 100 až 200 litrů vody, přičemž denně v rámci běžných činností, jako je hygiena či mytí nádobí, spotřebujeme podle Českého statistického úřadu průměrně 90 litrů vody. Podobné projekty by mohly pomoci s omezováním její spotřeby v jednotlivých domácnostech. Ta sice v průměru meziročně klesá, přesto se však zásoby podzemní vody povážlivě ztenčují a někteří již dnes označují vodu za ropu budoucnosti.

Dvanáct nejlepších startupů z celé Evropy hostila ve středu 10. dubna Česká republika, kde se v pražském Kongresovém centru konala akce Startup World Cup & Summit. Jedenáct startupů dorazilo do Prahy jakožto vítězové regionálních kol, které se konaly po celé Evropě, a poslední z regionu V4 byl vybrán těsně před velkým finále. V konkurenci několika desítek projektů ovládl toto regionální kolo český startup Motionlab.

Brněnskému startupu, který vyvíjí platformu pro tvorbu personalizovaných videí, pak jen o kousek unikla i meta nejvyšší v celoevropském finále, které vítězi zajišťovalo výhru v podobě půl milionu dolarů. Absolutním vítězem pražského Startup World Cup & Summitu se stal švédský projekt Mimbly, který vyvíjí řešení pro udržitelnost a hospodaření s vodou.

Přestože se musel český Motionlab ve finále sklonit před švédským konkurentem, i vítězství v regionálním kole berou jeho spoluzakladatelé za velký úspěch. Ostatně Motionlab funguje teprve půl roku, a tak je pro ně i pozitivní hodnocení od porotců v rámci nabité konkurence potvrzením toho, že jdou správným směrem. Navíc jim titul regionálního šampiona zajišťuje jako všem dalším evropským finalistům vstupenku do globálního finále v Silicon Valley, kde se hraje o 1 milion dolarů a další zviditelnění.

„Být nejlepším startupem v regionu je pro nás velký úspěch. Potvrzuje to náš byznys a zároveň věříme, že díky tomu budeme rychleji škálovat a snadněji pronikneme i do Spojených států, kde nabíráme první klienty,“ usmívá se s pohárem pro vítěze regionálního kola Jan Sekerka, který Motionlab spoluzaložil spolu s Filipem Koubkem a Radkem Pšurným.

Unikátní video pro tisíce lidí

„Vyvíjíme platformu na tvorbu personalizovaných videí, ve kterých kombinujeme data o zákaznících s dynamickou videošablonou, abychom mohli vytvořit video na míru pro každého zákazníka,“ vysvětluje pro CzechCrunch spoluzakladatel Motionlabu Filip Koubek. Se svými kolegy za sebou má několik let zkušeností s tvorbou motion designu, reklamních videí i VR aplikací ve studiu Motionhouse, ze kterého dnes již samostatný startup Motionlab vyšel, a na těchto základech staví.

Výhodu proti konkurenci mají jednak v tom, že již mají dostatek zkušeností právě s produkcí videí, což je klíčová záležitost, aby výsledná videa vypadala opravdu dobře, a navíc vyvíjí svou cloudovou platformu tak, aby byla schopná generovat videa skutečně ve velké škále. Koubek hovoří o desítkách a klidně stovkách tisíc unikátních videí pro libovolné klienty či události.

V České republice mohli na vlastní kůži vyzkoušet produkt Motionlabu jako první ti, kteří navštívili letošní Marketing Festival. Právě ten personalizovaná videa pro každého účastníka rozesílal. „Mnoho lidí si myslelo, že šéf Marketing Festivalu Jindřich Fáborský video vytvořil opravdu pouze pro ně, což je přesně ten efekt, kterého chceme dosáhnout,“ pochvaluje si výsledek prvního velkého projektu Sekerka.

Díky Motionlabu nebyl problém vytvořit stovky unikátních videí pro každého, kdo v předchozích pěti letech Marketing Festival navštívil. Právě z historických návštěv byla sesbírána klíčová data, a tak se scény v každém videu měnily podle ročníků, které daný člověk navštívil, a nechyběla pochopitelně ani personalizovaná visačka. Motionlab nyní nabírá další klienty a i díky úspěchu na Startup World Cup & Summitu věří, že se mu byznys rychle rozběhne doma i v zahraničí.

Začínal v malé české vesničce kousek od Plzně s několika tisíci obyvateli a nakonec se dostal přes Londýn, Berlín a Singapur až do slunné Kalifornie. Pavel Kacerle při své cestě pracoval s těmi nejlepšími v oboru na vizuálních efektech do filmů jako Iron Man 2, Strážci Galaxie, Spider-Man: Homecoming či Jurský svět a nyní se vůbec poprvé ve své kariéře naplno pouští i do budování vlastního byznysu. S Pavlem Kacerle jsem se potkali v jednom z nejznámějších coworkingů v San Francisku, kde jsme probírali jeho životní cestu k novému startupu, kterým dnes každý den žije.

Ve velmi upřímném a detailním rozhovoru Pavel Kacerle odhaluje, co ho původně přivedlo k filmové kariéře, jeho začátky v prostředí, které ho prakticky žádným způsobem nevedlo k práci na počítači, stejně jako vyjednávání s filmovými studii a také začátky a průběh tvorby produktu v jeho novém startupu. Důležitou součástí jeho příběhu je i nešťastná událost z konce loňského roku, která mu života otočila kompletně naruby.

Za několik posledních let jsme se potkali na mnoha místech, kde jsi žil, od Singapuru přes Prahu až po Los Angeles. Co nyní děláme v San Francisku?

Poslední tři roky jsem strávil v Los Angeles, kam jsem šel se záměrem pokračovat ve filmovém průmyslu. Opustil jsem Lucasfilm v Singapuru a dalším logickým krokem bylo zabojovat o práci přímo v ústředí Marvel Studios v Burbanku, kde bych mohl dál růst. Nedlouho nato přišla nabídka spolupráce na filmu Captain Marvel, ale už v té chvíli se ve mně něco začalo lámat a cítil jsem, že bych se chtěl posunout jinam.

Posunout se jinam znamenalo jít pryč od filmu a potažmo i z Los Angeles?

Upřímně, Los Angeles je zkrátka filmové město, takřka každý druhý řidič Uberu nebo realitní agent je také „herec“ či „scénárista“, nebo to alespoň tvrdí. Pro lidi, kteří chtějí dělat kariéru ve filmovém průmyslu, má Los Angeles určitě něco do sebe, ale já jsem si postupně začal uvědomovat, že se potřebuji vydat na sever, kde je většina lidí, co k novému projektu potřebuji. Chtěl jsem mít větší kreativní svobodu, sáhnout si pomyslně na něco vlastního.

Když se dnes v San Francisku zeptám tří náhodných lidí u baru, čím se živí, můžu se skoro vsadit, že půjde minimálně u dvou o „céčkaře“ (CEO, CMO, COO), což vypovídá o tom, že jsme v nahuštěném prostředí lidí, kteří se pustili do podnikání. Nejvtipnější na tom je, že i nyní jsme ve WeWorku, což je jeden z největších coworkingů v Americe a mekka startupistů. Sedíme tu především kvůli lidem, ne kvůli městu.

Takže od filmů jsi nadobro upustil?

Vlastně úplně ne. Ještě pořád dělám s německou firmou Trixter, která tvoří filmové vizuální efekty. Ale dnes už jde opravdu spíš o malé věci a nárazovou spolupráci. S každým měsícem je čas, který trávím prací pro film, nižší a nižší.

Je to kvůli tomu, že by ses jinak prozatím s vlastním startupem neuživil, nebo s nimi chceš i nadále zůstat v kontaktu?

O uživení to teď úplně není. Jde spíše o lidi, protože se za ty roky stali důležitou součástí mého života, moc si jich vážím a bezpochyby jim hodně dlužím. Vztah s nimi se dost změnil ve chvíli, kdy jsem přešel právě do Los Angeles, protože jsme se díky tomu měli možnost ještě lépe poznat. Dnes je po těch letech považuji za jedny z nejbližších přátel. Jedním z nich je i Christopher Townsend (VFX Supervisor Marvelu) a Simone Krausová, která spoluzaložila zmíněný Trixter. Nechtěl bych ztratit linku s filmy nadobro, je to věc, která nás spojuje.

Před San Franciskem ses přesouval ze Singapuru do Los Angeles. Dokážeš asijské moderní město srovnat s přehlceným LA?

Já jsem si ještě mezi Singapurem a Los Angeles udělal několikaměsíční zastávku v Praze, kde jsem pomáhal Honzovi Rambouskovi s jeho začátky u projektu Unique & Limited. Na něm jsme hodně rychle zjistili, že si moc pracovně nerozumíme a moje zkušenosti z filmu u aut nedokážu uplatnit. Honza je skvělý člověk a je super vidět, že mu projekt stále roste. Po pár měsících jsme spolupráci rozvázali a já musel dál. S ohledem na mou historii bylo LA jednoznačnou volbou.

Když se ohlédneš zpátky, bereš tedy přesun do Kalifornie jako správný krok?

Jakýkoliv přechod ze zaměstnaneckého poměru do podnikatelské nejistoty je risk, který nejde popsat někomu, kdo ho nezažil. Měl jsem možnost pracovat ve svém odvětví pro jedny z největších studií na světě, která se o nás velice dobře starala, takže není úplně jednoduché se z toho vymanit a postavit se na vlastní nohy. Z Lucasfilmu v Singapuru jsem odcházel v plné polní, připravený pálit dlouhé měsíce bez toho, abych nutně potřeboval další příjem. A teď se cítím jako otrhané kuře. Taková je ovšem realita, podnikání není jednoduchá disciplína, zvláště pak v USA, ale to jsem ani neočekával.

Najednou za sebou člověk nemá někoho, kdo rozhoduje o tom, co bude dělat, stejně jako mu každý měsíc na účet nepřijde určitá částka, se kterou může počítat. U podnikání máte často pocit, že děláte skvělou práci, ale nikdo ji nedoceňuje. Výsledky jsou obvykle vidět až s větším časovým odstupem. Pro většinu lidí je to pochopitelně demotivační.

Čímž se zároveň dostáváme k tomu, že na vlastním startupu děláš vůbec poprvé v životě. Naplno pak zhruba poslední půlrok.

Je to tak. Vlastně jediná podobná situace, kdy jsem mohl přemýšlet víc samostatně, byla spolupráce s Honzou Rambouskem v Praze, byť to nebyl úplně můj startup. O tom, že bych mohl změnit podstatnou část života, mě Honza přesvědčil spolu s Petrem Milerskim (spoluzakladatel Unique & Limited) ještě v Singapuru, po čase jsem se do toho rozhodl jít naplno. Z pohledu řízení celé firmy je to ale můj první projekt.

Můžeš svůj startup představit? Co konkrétně děláte?

Děláme na projektu Live Penalty. V principu jde o hru, ve které si mohou statisíce nebo miliony hráčů najednou ze svých telefonů zahrát proti reálnému brankáři. Před sebou vidí bránu a našeho fotbalového či hokejového robota, který míří přímo na brankáře. Hráči si pak vybírají sektory v bráně, kam chtějí míč střelit, a pomocí eliminačního principu postupují dále. Na konci eliminační hry po všech zúčastněných hráčích zůstane jeden vítězný střelec. Fotbalovým klubům tím chceme nabídnout produkt, který jim umožní se spojit a monetizovat fanoušky na dálku. Velké fotbalové kluby s tím totiž mají velký problém, nedokáží lokalizovat své fanoušky, kteří nejsou fyzicky na místě. Pokud je klub například v Evropě, fanoušek na baru v Asii je pro takový klub takřka nedosažitelný.

V jaké jste aktuálně fázi?

Celý systém už máme kompletně hotový. Několik týdnů zpět jsme měli první testovací event, kdy jsme našim nejdůležitějším kontaktům v San Francisku a New Yorku živě streamovali brankáře na stadionu v Praze. Dopadl skvěle, protože je to vlastně trochu podobné reálné hře. Jakmile se propojí element několika lidí na místě s dalšími na dálku a ještě možnost živé interakce s brankářem, je to pro nás mnohem zajímavější než klasické digitální hry. Nehrajete proti digitálním avatarům, hrajete proti reálným lidem.

Teď vyjednáváme s prvními fotbalovými kluby v Česku, abychom vše nasadili a udělali první větší test v České republice, kde se aktuálně nachází i samotný přístroj. Dále mluvíme s kluby v Argentině, Egyptě a nově i s klubem v Japonsku. Naším cílem je Barcelona, která má generálního sponzora firmu Rakuten, jejíž člen rady je naším poradcem v San Francisku a aktivně se na našem projektu podílí.

Do San Franciska ses naplno přesunul letos v březnu. Jaká je tam aktuálně tvá role? Není z tohohle pohledu jednodušší být nějakou dobu v Česku a řídit vše na místě?

Mým hlavním úkolem aktuálně je, abych dostal na palubu klienty a prvního investora. Dosud jsme veškerý vývoj hradili převážně z vlastních prostředků, ale na to, abychom posunuli celý projekt na další úroveň, postavili takových hracích ploch třeba 10 nebo 15 a poslali je do světa, budeme potřebovat finanční injekci.

Říkáš, že jsi vývoj hradil převážně sám. Dokážeš odhadnout, kolik jsi do toho již řádově dal peněz?

Finančně se na projektu podílel celý tým, ale primárně šlo o kapsu mou a mého bratrance, který žije v Silicon Valley. U celé firmy půjde o desítky tisíc dolarů. Poslední rok jsme strávili vývojem hry. Tím, že je to propojené s fyzickým zařízením a prostředím, nastávají velké komplikace, které nám kutilům z digitálního světa dávají pořádně zabrat.

V San Francisku jsi tedy jen ty a zbytek týmu je v Česku?

V podstatě ano. Původně jsme firmu zakládali s mým bratrancem Martinem, ale ten teď na můj popud odstupuje. Dostal obrovskou investici na svůj další startup, kterému se chce naplno věnovat a který mu i daleko více historicky sedí do portfolia. Martin stále působí v naší firmě jako poradce, takže v USA jsem na full-time sám. V Praze pak sedí další dva spoluzakladatelé, neuvěřitelně talentované duo Lukáš Veverka a Matěj Suchý, které stálo taktéž u zrodu. Na palubě je pak ještě softwarový vývojář Vojtěch Strnad a produkční Isabell Mayrhofer z Rakouska, se kterou jsem pracoval v Lucasfilmu a Trixteru.

Hubert Palán z Productboardu: Objevili jsme díru na trhu, budujeme první český startup za miliardu dolarů

Přes 450 milionů korun. Právě tolik peněz už vybral na investicích jeden z nejnadějnějších českých startupů...

Dokážeš si představit, že by ses do Česka v budoucnu vrátil?

Už si to asi napořád úplně představit nedokážu. Sám sebe vidím spíše jako člověka, který tak trochu pendluje mezi několika destinacemi. Ale třeba takové rozhodnutí může změnit nějaká žena. Však to znáte.

Co vás vlastně dovedlo až k fotbalu, eliminační hře a propojení fyzického zařízení s mobilem?

Byla k tomu delší cesta. Původně jsme chtěli využít mých kontaktů v Marvelu. Postavili jsme dvě marketingové kampaně, zaměřené na film Strážci Galaxie Vol. 2 a Spider-Man: Homecoming. Více jak rok a půl jsme mluvili s Disney a Marvelem, od lidí z marketingu po viceprezidenty, absolvovali nespočet schůzek a čekali hodiny, než nás na každou přijmou. Nakonec nám po dlouhých měsících snažení právník z Disney napsal, že s námi vlastně spolupracovat nemohou, protože nejsme součástí rodiny licencovaných firem, a že si musíme nejdřív obstarat právní papíry, abychom s nimi vůbec mohli něco oficiálně dělat. To byla po takové době velká rána, protože jsme o tom neměli tušení a nečekali jsme to.

S čím jste za nimi vlastně šli?

Původně jsme chtěli k jednotlivým filmům dělat kreativní marketingovou část, ale postupně se to víc a víc stáčelo k živému vysílání. Na to jsme přišli s technologií, díky které ovládáme hardware právě skrze živé video odkudkoliv na světě a může do něho zasahovat víc lidí najednou s minimálním zpožděním. Po asi třech nebo čtyřech dalších konceptech pro Marvel jsme celou tuto linku uzavřeli a začali se soustředit na jiné trhy.

Před lety jsem pracoval pro Niveu Men a získal tam dobrý kontakt, díky kterému jsem věděl, že Nivea sponzoruje velké fotbalové kluby jako je Real Madrid nebo Liverpool. S Lukášem Veverkou jsme si řekli, že bychom vytvořili tréninkový přístroj, který by místo reálného člověka kopal míče do brány, a propojili ho s naším existujícím systémem živého videa.

Kde vidíš startup za několik let? Jaká je vize do budoucna, kdyby se investice podařila a pokračovalo se s vývojem?

My se samozřejmě nechceme zaměřovat jen na Live Penalty. Obecně má jít o propojování reálného prostředí a digitálu, protože úplně stejné technologie můžeme využít pro neuvěřitelné množství věcí, a nemusí jít nutně ani o zábavní průmysl.

Například?

Myslíme si, že vedle her a zábavy bude jednou možné podobným způsobem na dálku ovládat i věci, které jsou opravdu potřeba, ať už k práci nebo k čemukoliv jinému. Jsme fascinováni, kolik hodin lidé stráví řízením digitálních kamionů nebo farmařením v digitálních hrách. Věříme ve velkou šanci, že pokud už někdo rád ovládá podobné věci digitálně, dost možná je tak bude chtít ovládat i v reálném světě. Rozumíme právnickým, etickým i bezpečnostním komplikacím, které by takové nástroje přinesly, ale nevidíme to jako překážku. Lidstvo už si poradilo s většími sousty.

Můžeš popsat, jak konkrétně systém eliminační hry funguje? Vezmeme-li v potaz, že může najednou hrát klidně sto tisíc nebo milion hráčů.

Skládá se to z několika věcí. V prvním kole Live Penalt mají hráči relativně malou šanci na to, že pohyb stroje a směr výstřelu míče nějak výrazně ovlivní. Celá brána je rozdělena na několik sektorů, které jsou vizuálně označeny, a všichni hráči si tak jednotlivě vybírají, kam chtějí střelit míč. My pak data vezmeme a spočítáme z nich trajektorii míče a tu poté zašleme do fyzického zařízení, které míč vystřelí na brankáře. Do dalšího kola pak postupují hráči, kteří se trefili do vyznačeného sektoru, pokud brankář míč nechytil. Pokud ano, postupují všichni ostatní a hráči reprezentující stroj vypadávají. To je základní princip eliminační hry. Brankář tedy přímo ovlivňuje hru. Tímto způsobem hráč postupuje, v posledním pátém kole už hraje sám proti brankáři a má kompletní kontrolu nad strojem a míčem. Možná to takhle v popisu zní složitě, ale není. Naši testující hráči vše během několika vteřin pochopili.

Jak dlouho taková hra trvá?

Zhruba dvě minuty. Během živého vysílání tak pouštíme jednu hru za druhou, aby hráči měli co nejvíce možností na postup a následnou hru jeden na jednoho proti brankáři.

Máte vůbec ambici něco takového sami provozovat, nebo je primární snahou odprodej licence třetím stranám?

V tuhle chvíli nejsou naše projekty navržené na licencování. Máme nějaké informace z heren, že by v tomto sektoru mohl být o licence zájem, ale my se obecně nechceme pouštět do systému sázení. Naším cílem je primárně zprostředkovat zážitek fanouškům, kteří si chtějí zahrát proti svým oblíbeným brankářům. Rozumíme, že hráči chtějí být nějakým způsobem odměňováni za své úspěchy, ale hazard prozatím není na stole.

Jak by to tedy mohlo fungovat?

Máme víceméně dva produkty. Jedním je produkt pro kluby, který nazýváme brand activation kampaň, a druhým je stand-alone game, tedy úplně samostatná hra. Například v USA funguje na podobném principu aplikace HQ Trivia (moderátor pokládá otázky, na které lidé odpovídají, postupně vypadávají a získávají finanční výhry – pozn. red.), která jen loni protočila ve svém reklamním systému přes 10 milionů dolarů. Vysílání v určitých dnech dosahovala od půl milionu do 2,2 milionu hráčů, kteří hráli živě.

U něčeho jako HQ Trivia je limitací především jazyk a specifika otázek, které jsou často vázány na lokaci. U fotbalu můžeme zapojit takřka kohokoliv, protože pravidlům fotbalu rozumí snad každý. Na světě jsou aktuálně přes 4 miliardy fotbalových fanoušků, takže se logicky nevyhýbáme ani provozu takové aplikace, ta je ovšem vázaná na případnou investici. Provozovat bychom ji mohli z Prahy a cílit především na jihoamerický či asijský trh.

Vraťme se ještě na chvilku zpět k San Francisku. Na sociálních sítích, kde jsi komunikoval i Live Penalty, často sdílíš videa z WeWorku, kde sdílíš část kanceláří ještě s dalším startupem – Silicon Soccer. Jde o nějakou formu spolupráce?

Na videích je často vidět Victoire Cogevina, kterou jsem potkal před časem v Los Angeles – její maminka je slavná argentinská fotbalová agentka, která je s fotbalovým světem úzce spjata. Nedávno se přestěhovala do San Franciska, a protože sdílíme podobné hodnoty, co se týče podnikání, rozhodli jsme se nejen sdílet kanceláře, ale i spolupracovat. Chtěla by nás ve svém startupu na definování marketingu a brandu. Její firma Gloria vyvíjí AI algoritmus, který dokáže po celém světě detekovat videa začínajících fotbalistů, rozpoznat talent a pomoci tak agentům najít dalšího Messiho.

Jaký je vůbec tvůj dosavadní pohled na San Francisco? Máš pocit, že jsou tam díky prostředí lidé ambicióznější než kdekoliv jinde?

San Francisco má jako všechna města na světě svá pro a proti. Oproti Los Angeles mi tu víc vyhovuje, že díky velikosti i uzpůsobení města nemusím používat auto. Nejvíc mi ale naopak schází počasí a samozřejmě spousta kamarádů. Tady jsem na to víc sám. To je jeden pohled.

Kdybychom ale šli do extrému, je tu hrozná polarizace mezi lidmi. Hranice mezi těmi na ulici a vykořisťovateli svých snů se zdá být tenká. Místní prostředí lidi jednoznačně žene kupředu, i proto tu vzniká tolik nápadů. Je to taková válečná zóna, kde když nebudeš úspěšný ty, tak ti někdo okamžitě šlápne na krk a urve si úspěch pro sebe. Mně tohle upřímně nevadí, ale to neznamená, že z toho všeho vyjdu jako vítěz, taky nás to může semlít.

Má Pavel Kacerle nějaký plán B? Ne že by si bylo třeba něco takového připouštět, nicméně pokud by náhodou budování startupu nevyšlo, chtěl by ses znovu vrátit k filmovému průmyslu, ze kterého jsi vzešel?

Upřímně, já jsem člověk bez plánu B. Vždy se najde nějaké řešení a život utíká dál. I kdybychom tu naprosto pohořeli, poučím se, přesunu se na další věc a za chvilku na to zapomenu. Nikdy jsem nelitoval žádných kroků, co jsem udělal. Kdysi jsem při práci v Lucasfilmu dostal velice lukrativní nabídku na prodloužení smlouvy, ale v tu chvíli jsem se rozhodl, že vše opustím a přesunu se dál.

Za poslední dekádu jsi zásadně změnil život několikrát. Tak trochu jsi utíkal z jednoho místa na další a nikde nezakotvil na delší dobu. Jak to vnímáš nyní?

Je mi čerstvě 30. Za posledních deset let jsem vystřídal více než dvacet bytů v mnoha zemích a mám pocit, že už z toho začínám být trochu unavený. Bylo to super, ale upřímně bych chtěl v tomto smyslu trochu zpomalit.

Přitom si ale nedokážeš představit, že bys třeba od teď na jednom místě strávil 10 let a neměl tu obrovskou diverzitu, kterou jsi za posledních 10 let zažil. Nebo ano?

Já upřímně tak daleko ani nekoukám, většinou ani nevím, co bude třeba za rok. To je asi dané tím, že žiju bez rodiny a vlastně ani nerad plánuju takhle dopředu. Soustředím se primárně na čtyři nebo pět kroků, co mám před sebou. Kdo ví, jestli tady za rok budeme.

Co tě žene kupředu?

Pro mě jsou v posledních letech důležití hlavně lidé, které mám kolem sebe. Oni dávají něco mně a já na oplátku můžu předat něco jim. Když tohle funguje, je motivace do práce stoprocentní. Myslím, že je dost složité vybudovat tým, který ti sedne. Spoustu lidí je třeba ze života jednoduše vyloučit. Pokud se cítíte, že vám někdo otravuje kyslík, vyhoďte ho ze seznamu. Život je na takové lidi moc krátký. Chápu, že to někdy není snadné, ale věnujte čas raději podnikání, pečení štrůdlů nebo Netflixu.

Řešil jsi nějaké zásadnější problémy při vedení vlastního startupu, pokud jde o lidi?

Musím si samozřejmě postupně zvykat na opačnou roli než dosud. Dělám chyby, velké chyby, ale je to pro mě nová pozice a učím se. Nejde jen o hierarchii, ale především zodpovědnost, protože všechna rozhodnutí na pozici CEO jdou za tebou a ty se v nich vždycky budeš cítit osaměle. Pokud je těch špatných rozhodnutí hodně, tým tě přestane brát jako přirozeného lídra a všechno se může celkem snadno rozsypat pod rukama.

Dá se vůbec skloubit na první pohled docela bláznivý a nestabilní život s rodinou a soukromím? Přeci jen celé dny u budování startupu, časté stěhování, cestování… Pozastavoval ses nad tím vlastně někdy, nebo to zatím tolik neřešíš?

Důležité je určitě vyvážení. Pořád nacházím čas na kamarády, cvičení, rodinu, dobrou kávu. Vlastně s tím vším souvisí i jeden z nejzajímavějších příběhů po mém příjezdu do Ameriky.

Můžeš být konkrétnější?

Když jsem se dostal do LA v roce 2016, tak mi volala kamarádka Simone a říká, že má vedle sebe Erica „Sifu“ Orama, mistra Wing Chun Kung-Fu (spolupracoval i s herci jako Christian Bale či Jake Gyllenhaal – pozn. red.) a že prý určitě budu chtít dorazit. Oram byl od svých dětských let v učení pod taktovkou grand mastera, který vyrůstal s Brucem Leem, a mimo jiné je to také osobní trenér představitele Iron Mana, Roberta Downeyho Jr. Většina typických pozic z filmu pochází právě z choreografií Orama.

V tu chvíli jsem si říkal, že bojové umění není nic pro mě, ale dobře, půjdu to vyzkoušet. Jedním z obrovských lákadel pro mě samozřejmě byl i fakt, že se všechny tyto tréninky dějí v domě Roberta Downeyho Jr, konkrétně v jeho hangáru. A tak jsem začal. První rok jsem dostával hodně tvrdé fyzické lekce, které jsem nezažil nikdy předtím. Šlo o absolutní fyzické i psychické vypětí. Během tří let mi trénink výrazně zlepšil životní odolnost. Nikdy v životě jsem neměl z žádného člověka takový až zvířecí respekt jako ze Sifu Orama. To jsou přesně ti lidé, kvůli kterým chcete do Kalifornie. Tady je snadněji najdete.

Ne vždy se ti ale tak úplně dařilo. Na přelomu roku jsi sdílel video, ve kterém mluvíš o zásadních osobních problémech, při kterých ses dostal až na pokraj života. Můžeš k tomu říct víc?

Poslední tři nebo čtyři měsíce minulého roku pro mě byly jednoznačně nejhorší v životě. Začalo to leteckým výletem z Los Angeles do Palm Springs spolu s Jaroslavem Beckem (šéf a spoluzakladatel Beat Games, stojící za VR hrou Beat Saber) a Ottou Fabrim (bývalý designér v Tesle či Faraday Future). Otto pilotoval jednovrtulové letadlo a na zpáteční cestě nám vypadla elektřina, takže jsme ztratili spojení s věží a v podstatě jsme letěli jako kámen v jednom z nejvytíženějších letových prostorů na světě.

Otto na nás dozadu volal, že se máme rozhlížet po letadlech z okýnka a že prostě budeme přistávat a rozhodovat se víceméně naslepo. V panice jsme hledali telefony a zkoušeli volat na několik čísel, ale v té výšce není signál ani internet, takže nejde dohledat absolutně nic. Jedinou navigací bylo, že jsme měli dorazit směrem k oceánu a pak se dát na sever. Když jsme dosedali na ranvej, Otto se mě zeptal, jestli máme někde stín letadla, že neví, jestli máme otevřený podvozek.

Otevřený jsme ho neměli, takže jsem na něj začal křičet, ranvej se celá rozsvítila červeně a on to na poslední chvíli znovu zvedl nahoru a začal hledat, jak kličkou vytočit podvozek, protože elektronika nefunguje. Napodruhé už jsme přistáli. Za letu odešel alternátor. Kdybyste se zeptali Otty, řekl by vám, že se tomu nedá říkat ani komplikace, ale já myslím, že se nám s Jardou sevřely půlky.

To bylo takové vážnější varování.

Říkáš vážnější varování. Co se stalo dalšího?

Několik měsíců zpátky jsem skončil v nemocnici. Důsledkem bylo trochu divoké přepracování a fyzická únava, nakonec se zjistilo, že mi srdce netluče v pravidelném rytmu tak, jak by mělo, a že bych měl trochu zpomalit tempo. To byla taková další předzvěst toho nejhoršího, co jsem měl teprve zažít.

Co to bylo?

Po letech jsme se domluvili s rodiči, že za mnou přijedou do Kalifornie a že oslavíme Nový rok s mojí sestrou v San Diegu. Dva nebo tři dny před Vánocemi jsme vyrazili s tátou na sever Kalifornie směrem do Yosemitského národního parku, kam jsme jeli autem půjčeným od kamaráda. Projížděli jsme pomerančové sady kolem Fresna, už jsme byli téměř v Yosemitech, když jsme jeli po dlouhé rovné silnici, kde nebylo po stranách skoro nic vidět. Najednou, během setiny vteřiny, na nás z pravé strany vyrazil velký školní autobus, který v Americe běžně vozí děti do školy. Střetli jsme se v plné rychlosti. Trefil nás do dveří auta na straně spolujezdce.

Všechno se stalo strašně rychle, prakticky jsem neměl čas zareagovat. Pamatuji si jen žlutou šmouhu. Nejhorší bylo, že šlo o moji chybu. Přehlédl jsem stopku, tu nejzákladnější věc. Autobus zastavovat nemusel, takže jel plnou rychlostí, a my bohužel také. Byla to obrovská rána, následovaná absolutním zmatkem a čtyřmi týdny v nemocnici. Táta první týdny takřka bojoval o život, měl dvanáct zlomenin, dva zlomené obratle a devět žeber a propíchlé plíce, takže se mu do nich dostávala voda. Hodně nepříjemný zážitek.

Jak to nakonec dopadlo?

Já z toho vyšel víceméně „jen“ s pochroumaným kolenem, ale byl to opravdu nejhorší zážitek v mém životě, ještě k tomu ve spojení s tím, že šlo zároveň o mojí chybu a újmu, kterou jsem způsobil tomu nejbližšímu.

Máš pocit, že ti všechny tyhle události měly něco říct? Že bys měl v životě něco přehodnotit, trochu zpomalit?

Na to se mě lidé často ptají. Nevidím to vyloženě jako znamení, že bych měl dělat své rozhodnutí jinak, vidím to spíš jako připomenutí faktu, že tu nejsme věčně. Je to nehoda, nehody se stávají, s tím nejde udělat nic. Nehody se nedají naplánovat a jediné, co člověk musí udělat, je prostě jít dál. Ale je to bezpochyby drastická připomínka faktu, že tu člověk zítra nemusí být. Neustále se mi to vrací do hlavy – ať už náraz nebo to, co následovalo po nehodě.

Zmiňoval jsi dlouholetého kolegu Jaroslava Becka. Před lety, kdy jste se v Česku poprvé ve větším měřítku objevili právě na CzechCrunchi, se zdálo, že snad vše děláte společně. Jak je tomu dnes, spolupracujete stále, i když se Jarda věnuje něčemu jinému?

S Jardou jsme v mnoha klíčových ohledech podobné typy lidí, hodně věcí chceme stejně a na mnoha se shodneme. Proto dávalo na začátku našich kariér smysl se spojit. Uměli jsme si vzájemně pomáhat a oba jsme rostli. Dnes jsme ve fázi, že nám fakt, že jsme stejní, spíše škodí. Potřebujeme jiné typy lidí kolem sebe, kteří nás obohacují na místech, která si nedokážeme sami podrbat. Nepotřebujeme slyšet jeden od druhého, co už víme. Naše nůžky se lidsky i pracovně rozevřely a já nevidím žádnou blízkou budoucnost, ve které by zase mohly zaklapnout.

Jestli se potkáváme? Ano. Jestli ho mám rád? Ano. Jestli mě bolí úspěch Beat Saberu? Ano, ale z jiného úhlu, než si asi myslí. Když najdete někoho, kdo je vám takhle pracovně blízko od samých začátků, sdílíte mnohé. Radost z úspěchu, bolest z neúspěchu a druhá strana vás chápe tak, jak ostatní nemůžou. Beat Saber posunul Jardu na příčky, na které nepatřím. Přišel jsem o spolubojovníka, který chápal strasti v mé kategorii a byl tu se mnou od začátku. To lidsky bolí. Cítím, že už nejsme na stejné vlně. Naše denní starosti se diametrálně liší. Musím nicméně spolknout své ego a být k němu fér. Gratuluji k úspěchu, bez otázek jsou to zasloužené ovace.

Co vůbec kdysi přivedlo kluka z vesnice k filmům? Co byl úplně první okamžik, který tě namotivoval k tomu, že by ses jednou mohl k práci na známých filmech dostat?

Myslím, že to sahá někam do roku 2004 nebo 2005, kdy u nás na malé vesnici ve Vejprnicích nebylo úplně standardem mít počítač, takže to pro spoustu lidí bylo něco speciálního a zajímavého. My jsme měli jeden starý dovezený z Německa. V té době jsem začal vnímat technologie, které se kolem toho točí, a pak v roce 2008 přišel Iron Man, nejzásadnější marvelovka. Jedním ze zlomů byla scéna, kdy na sebe Iron Man skládá svůj oblek. Naplno mi došlo, že za vším, co je ve filmu, pořád stojí jen lidé a že někdo na podobných strojích tvoří veškeré vizuály, které ve filmu vidíme.

Dalším z důležitých milníků byla technologie vizuálních efektů třeba v Transformers nebo Jurském parku, která mě naprosto fascinovala. Ale i když jsem si toho všeho byl vědom a viděl jsem i několik dokumentů, jak se tvoří vizuální efekty v Lucasfilmu, vizi toho, že bych na něčem takovém pracoval, jsem v té době ještě zdaleka neměl. Můj plán byl, že budu v nějaké z firem v Praze dělat reklamy na jogurty. (směje se)

Proč jsi nemířil dál? V tom věku si pořád ještě člověk může představovat, že bude kosmonaut nebo že vyvine lék na rakovinu. Proč bys to jako kluk z vesnice nemohl dotáhnout až na tvůrce efektů do áčkových filmů?

V té době jsem si nedokázal představit ani to, že bych odešel do zahraničí a změnil kompletně svůj život. Začalo se to lámat až v roce 2009, kdy jsem odešel do New Yorku naslepo studovat školu, bez znalosti jazyka, peněz nebo nějakého zázemí, ale podařilo se a dodalo mi to odvahu pokračovat ještě dál. To už je neuvěřitelných 10 let zpět.

Co je v tom vývoji člověka podle tebe nejdůležitější?

Já jsem se naučil, že je v životě hodně důležité, mít před sebou cíl, na ten se naplno zaměřit a z cesty k němu neuhnout. Pokud něco člověk opravdu chce a obětuje tomu maximum, většinou se mu to opravdu podaří. Sice to nepřijde přesně tak, jak si představuje, ale postupně se to objeví. Já chtěl například dělat v Lucasfilmu v San Francisku, ale dostal jsem se do Lucasfilmu v Singapuru. Chtěl jsem se dostat na červený koberec při premiéře filmu tím, že se dostanu až na takovou pozici, která by mi to umožňovala, a mezitím jsem se tam dostal na pozvánku Chrise Townsenda, který byl VFX Supervisorem Avengers 2. Znáte ten pocit, když máte strašnou chuť na vajíčka, a tak si objednáte na hniličku, jenže vám přinesou omeletu? Není to úplně přesně to samé, ale jíte vajíčka.

Takže úplně stejným způsobem přistupuješ i k vlastnímu startupu? Kdy vlastně nepočítáš s jednotlivými kroky, ale vidíš před sebou výsledek, vidíš tu vizi, za kterou si můžeš jít a ze které nechceš uhnout, a proto víš, že to nakonec vyjde?

Mám pocit, že i když se spálíme na mnoha místech v průběhu, dokážeme to vždy přetransformovat tak, že to bude dál fungovat. Neumím si představit, že se něco nepodaří a my třeba za šest měsíců řekneme, že to balíme a půjdeme zase dělat dál jiný věci. Ne nadarmo se říká, že se člověk neučí z úspěchu, ale ze svých pádů a problémů. Nevím, jestli si to jde naplno uvědomit, každá chyba opravdu bolí. Ale je pravda, že úspěchy člověka neposunují zdaleka tak daleko jako nezdary. A s tím do všeho jdu.

Na co jsi v životě nejvíc hrdý?

Pro mě je to asi opravdu ten Lucasfilm. Když si někde na vesnici v Čechách řekneš, že chceš jednou dělat v Lucasfilmu, celý ten proces za tím ve 20 letech není snadný. Teď už je spousta kluků v Lucasfilmu v Londýně, ale předtím byl jen Singapur, Vancouver nebo San Francisco, a to jsou všechno místa, která jsou mnohem méně dostupná. Ať už jde o vzdálenost, víza nebo zkušenosti.

Myslím, že jsem hrdý na to, že se mi celou tuhle cestu podařilo zkompresovat do zhruba čtyř nebo pěti let a že to opravdu vyšlo. Tehdy jsem posílal do Lucasfilmu nové prezentační materiály měsíčně, museli mě tam nenávidět a mít moje jméno na blacklistu. Ale jednoho dne to vyšlo.

…

Pokud vás zajímají i další detaily ohledně cesty Pavla Kacerleho do USA, budování sportovního startupu, pozadí filmové tvorby nebo vyjednávání s obrovskými nadnárodními společnostmi, již za dva týdny se Pavel objeví jako jeden z hostů našich pravidelných akcí CzechCrunch Offlajn. Spolu se šéfem pražského vývojářského studia STRV, které spolupracovalo i s firmami jako Boosted nebo seznamkou Tinder, se zároveň podělí o poznatky ze života v Kalifornii, vyjednávání s lidmi, ale třeba i s tím, na co si dát při budování projektů pro západní trh pozor.

CzechCrunch Offlajn se uskuteční 23. dubna od 19.30 v karlínských prostorách vývojářského studia STRV. Akce je limitována pouze pro 200 návštěvníků, abychom zajistili vhodnou atmosféru. Lístky lze zakoupit zde.

V historii českých startupů není moc těch, které by se věnovaly vývoji letadel s vertikálním vzletem a přistáním (VTOL). To se před několika lety rozhodl změnit internetový veterán Michal Illich se svým startupem Zuri, který takovou technologii tvoří a chce s ní podobně jako mnoho dalších hráčů uspět na globálním poli. Ostatně není to ani šest měsíců od doby, kdy na rozvoj svého unikátního letadla získal investici ve výši 600 tisíc eur a už přichází další financování.

Dalších 200 tisíc eur, v přepočtu 5,1 milionu korun, do Zuri vkládá brněnský startup Kiwi.com, o kterém bylo bylo v tomto týdnu slyšet v souvislosti s odprodejem 51% podílu za několik miliard korun. Po fondu Pale Fire Capital jde tak o nové prostředky, které mají sloužit pro další fázi vývoje letounu, jehož výsledný dolet má být až 700 kilometrů.

Kompletně finalizovaný ovšem prozatím letoun nebude, v aktuální fázi se jedná o vývoj 900 kilogramů vážícího prototypu s rozpětím 11 metrů, který by měl sloužit jako testovací verze finální podoby. Ta má být v budoucnu využita pro bezpilotní leteckou přepravu. „Díky této investici jsme schopni dále pokračovat v budování týmu a vývoji velkého prototypu, na kterém otestujeme letové vlastnosti tohoto ojedinělého typu letadla,“ říká k investici zakladatel a šéf Zuri Michal Illich.

Klíčový prvek dopravy budoucnosti

„Kiwi.com byla jediná firmou, kterou jsme pro tuto investici oslovili. Vybrali jsme ji, protože vidíme velký prostor pro spolupráci, Kiwi.com zná perfektně poptávku po letech a díky své popularitě bude v budoucnu schopna přinášet na trh osobní přepravy nová řešení, včetně VTOL letů na střední vzdálenosti,“ doplňuje. Spolupráce s Kiwi.com má navíc do budoucna i další smysl – brněnský startup se staví do role vyhledávače multimodální přepravy, takže mimo letadel nabídne i různé alternativy v podobě autobusů či vlaků.

Do budoucna nevylučuje ani podobné prostředky jako například elektrický letoun s vertikálním vzletem a přistáním od Zuri, který by měl fungovat zcela bez pilota. Podobně jako charterové lety privátními tryskáči nebo přesuny z města na letiště helikoptérou může jít o další takovou variantu, byť znatelně levnější.

„Projekt Zuri představuje směr, který vidím jako klíčový v budoucnosti dopravy, a i naše investice je toho důkazem. Segment krátkých leteckých spojení zatím prakticky neexistuje, ačkoliv je to jeden z klíčových článků pro tzv. first a last mile a v kombinaci s globální transportní sítí představuje úplně nové možnosti cestování,“ říká k investici spoluzakladatel Kiwi.com Oliver Dlouhý.

Zuri má zatím za sebou test technologie u letounu s rozpětím dva metry a pět metrů. Finální verze letounu by měla zmíněných 700 kilometrů uletět za zhruba 3 hodiny, což je s ohledem na okolnosti příznivý čas. Další funkční prototyp by se měl dle Michala Illicha objevit ještě v tomto roce.

Investice do kancelářských prostor je v posledních letech velkou věcí. Zatímco dříve mezi typické zaměstnanecké benefity patřily věci jako služební notebook, telefon nebo automobil, dnes se firmy napříč všemi velikostmi a obory snaží svým zaměstnancům zpříjemnit i samotný pobyt v práci a investují proto značné finanční prostředky do ergonomických kancelářských prvků, nábytku a designu.

Jednotliví výrobci se tak rok co rok předhánějí v tom, kdo přijde s modernějším a inovativnějším řešením problému z pracovního prostředí. Kromě organického, biofilního designu je dnes takřka povinnou výbavou každé moderní kanceláře i sada tzv. standing desků, reagující na trend zdravého životního stylu a sezení. Uživatel si tak jednoduše může v případě potřeby polohu stolu vertikálně posunout a napozicovat tak, aby u něj bylo možné část dne stát, ulevit zádům a protáhnout nohy.

Český zákazník si dnes může vybírat z nespočtu podobných řešení, ostatně vlastní standing desk systémy například nabízí i nábytkářský gigant IKEA a další mainstreamoví výrobci. Ceny přitom v případě manuálně nastavitelných řešení začínají už na rozumných jednotkách tisíc korun.

Posunout nejen práci ve stoje na další úroveň nicméně chce kultovní výrobce nábytku Herman Miller, který na českém trhu nově začíná nabízet svůj systém Live OS. Ten nabízí sadu nástrojů a nábytku pro efektivnější a ergonomičtější práci z kanceláře i domova.

Součástí řešení fungujícího na principu cloudového úložiště je aplikace, dashboard a nábytek se senzory, které jsou schopny aktivně reagovat na změny v kancelářském prostoru. Systém tak na základě vstupních dat, kdy sleduje nejen jak dlouho zaměstnanec sedí, ale také jak sedí, automaticky rozpozná, kdy je vhodná doba se postavit nebo naopak sednout. Pomocí se systémem kompatibilního nábytku ho pak dané situaci ergonomicky přizpůsobí.

Pavel Kacerle: Poprvé řídím vlastní startup. Buď vyjdu jako vítěz, nebo nás to semele, plán B nemám

Začínal v malé české vesničce kousek od Plzně s několika tisíci obyvateli a nakonec se dostal přes Londýn,...

Podpory platformy se například dočkala téměř kompletní řada stolů Herman Miller pro práci ve stoje nebo ikonická kancelářská židle Herman Miller Aeron, která je považována za jednu z nejlépe vyrobených kancelářských židlí vůbec. Ostatně mezi její velké fanoušky patří například zakladatel Facebooku, Mark Zuckerberg, v Česku si jejího pohodlí zase užívá majitel největšího tuzemského e-shopu Alza, Aleš Zavoral.

„Herman Miller je ve svém oboru hráčem číslo jedna. On je tím, kdo udává trendy, kdo určuje, kterým směrem se svět nábytku vydá. Byl například první, kdo vymyslel synchronní mechaniku na židlích, kdo se začal skutečně zabývat ergonomií – a ostatní výrobci jej vždy následovali. Tentokrát vyvinul nástroj, který může znamenat skutečnou revoluci v kancelářích,“ říká Jan Bastař z české společnosti cre8, která tento systém na náš trh přináší.

Součástí systému je zároveň analytický dashboard (administrace), prostřednictvím něhož může například šéf firmy sledovat přehlednou analýzu využívání jednotlivých prostorů a podobně. Cíl nejen amerického výrobce je v tomto ohledu jednoduchý: naučit firmy efektivněji využívat své pracovní prostory a zvýšit pracovní výkon lidí v týmu. A právě podobná řešení pomáhají tyto ambice uskutečnit.

Systém totiž zvládá sledovat i držení těla konkrétního člověka a jeho pracovní návyky a preference a nastavení nábytku těmto údajům variabilně přizpůsobit. Firmám zase naopak umožňuje lépe plánovat využítí kancelářských prostor a jejich design tomuto faktu přizpůsobit. Ostatně jsme v době, kdy díky mobilním technologiím stále více lidí pracuje ze svého domova nebo tráví čas se svým laptopem na cestách. A právě tím přichází řešení, jak s moderními, stále více dynamickými pracovišti naložit co nejefektivněji.

Velmi úspěšný rok má za sebou tuzemská technologická firma Cleverlance, jejíž konsolidovaný obrat v roce 2018 dosáhl na 1,1 miliardy korun. Jedná se o vůbec nejúspěšnější výsledek v historii softwarové firmy, která se loni vedla mnoha zakázek pro velké klienty doma i v zahraničí také přestěhovala do nových kanceláří v Praze i Brně. Letos chce ještě více působit v zahraničí.

Je to vůbec poprvé, kdy se v Cleverlance dostali přes miliardový obrat, přičemž provozní zisk za loňský rok činil 67,9 milionu korun. Meziročně to znamená růst provozního zisku o více než 50 procent a výkonný ředitel Cleverlance Enterprise Solutions Petr Štros očekává vzhledem k vysoké poptávce po komplexních softwarových řešení, na které se jeho firma zaměřuje, i letos další růst.

„Rok 2018 patřil určitě k vůbec nejlepším letům v celé historii společnosti Cleverlance. Jako jeden z velkých strategických úspěchů vnímáme vstup na německý trh, který je pověstný svým zaměřením na kvalitní technologie,“ uvedl pro CzechCrunch Petr Štros a dodal, že další kroky jeho firmy by mohly směřovat také například do Rumunska: „Uvažujeme tam o zřízení nového vývojového centra.“

První česká multibankovní aplikace

V nejbližších letech je ovšem pro Cleverlance klíčový rozvoj zejména na západních trzích, konkrétně v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kde se čeští vývojáři dostávají ke stále významnějším zakázkám. V loňském například pracovali na různých projektech pro celou skupinu Deutsche Telekom.

„V letech 2019 a 2020 se chceme soustředit na zahraniční rozvoj zejména v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Především německý obchodní tým, který zde buduje svou pozici už od roku 2017, může pokračovat v rozvoji postaveném na získaných zkušenostech a již běžících zákaznických projektech,“ doplňuje Štros, který se se svými kolegy během loňského roku přesunul do nového Open Parku III na pražské Palmovce. Stěhovala se také brněnská pobočka, a to do kanceláří ve Slatině.

Na domácí scéně patří vedle operátorů jako T-Mobile nebo Vodafone a Škody Auto mezi největší klienty Cleverlance především celá řada českých bank, kterým český softwarový obr, v jehož řadách dnes působí více než 800 specialistů, pomáhá vyvíjet multikanálové bankovní systémy, a to včetně pobočkových aplikací, internetových a mobilních bankovnictví a mnoha dalších služeb. Právě Cleverlance ostatně stojí za první tuzemskou multibankovní aplikací Richee, kterou vyvinulo pro banku Creditas.

Revoluce v kanceláři. Herman Miller začíná v Česku nabízet své technologické řešení pro ergonomické sezení při práci

Investice do kancelářských prostor je v posledních letech velkou věcí. Zatímco dříve mezi typické zaměstnanecké...

Na začátku letošního roku pak do Cleverlance vstoupil třetí nejbohatší Čech Karel Komárek se svou investiční skupinou KKCG, když získal většinové podíly ve společnostech Cleverlance Enterprise Solutions a AEC. Ty se soustředí mimo jiné právě na vývoj softwaru a mobilních aplikací pro banky. V letošním roce tak budou v Cleverlance hledat i synergie v rámci skupiny KKCG, které od roku 2017 patří například český poskytovatel ICT služeb Autocont. Konsolidovaný obrat celé skupiny KKCG tak dnes činí již přes 5 miliard korun.

Mapy.cz byly vždy populární mezi pěšími výletníky a cyklisty. Mají totiž skvěle propracované podklady turistických map a v této oblasti jen těžko hledají konkurenci. Navíc přináší i různé zajímavé funkce jako plánování výletního okruhu po okolí nebo měření uražené vzdálenosti. Nyní ale český internetový obr Seznam, pod něhož Mapy.cz patří, přichází s dalšími novinkami, kterými cílí na motoristy.

Mezi řidiči Mapy.cz nikdy tak silnou pozici jako u pěších neměly. To chce ale Seznam změnit a nyní přichází na Android i iOS s vylepšeními. Nová verze mapové aplikace umí zobrazovat aktuální povolenou rychlost a varovat řidiče při jejím překročení. Přibyla navíc i velice užitečná funkce navigace v jízdních pruzích. U komplikovaných křižovatek tak bude mít řidič vždy k ruce nápovědu, kam se zařadit, aby nejsnáze dorazil do svého cíle.

Konkurence svědčí

Pokud jste zvyklí v autě pravidelně využívat Google Maps, Waze či třeba populární placenou navigaci Sygic, nejspíš vás nové Mapy.cz k přechodu nepřinutí. Tyto konkurenční navigace jsou přeci jen od začátku cílené na řidiče a mají řadu výhod, přičemž tou hlavní jsou aktuální data o dopravě. Těmi vyniká zejména aplikace Waze a mnozí řidiči na ni proto nedají dopustit. Dle informací z ledna tohoto roku ji využívá měsíčně 700 tisíc Čechů.

Máme strašnou radost z toho, že vám ulehčíme orientaci v pruzích
K tomu vás budeme informovat i o tom, jaká je maximální povolená rychlost a jak teď frčíte vy
Aktualizujte si https://t.co/jFEWFahOqr ve svém mobilu ještě dnes pic.twitter.com/Ol1P5dhIQP

— Mapy.cz (@mapy_cz) April 11, 2019

Waze sbírá data na základě pohybu a hlášení svých uživatelů a je schopen efektivně plánovat trasu tak, aby se řidič vyhl dopravním komplikacím či zácpám. Původně izraelská aplikace se stala dokonce natolik populární, že ji v roce 2013 koupil za miliardu dolarů Google. Ten ji nechal nadále žít vlastním životem a její data i funkce využívá pro rozvoj vlastních Google Maps.

Vylepšení aplikace Mapy.cz je ovšem i tak pozitivní novinka. Konkurence na poli map a navigací je určitě vítaná a právě vysoké popularitě Seznamu a kvalitě jeho map vděčíme za to, že se u nás rozvíjejí i například Google Maps. V zemích, kde podobná konkurence neexistuje, se Google zdaleka tolik snažit nemusí a na kvalitě jeho mapových podkladů či třeba dostupnosti dat o hromadné dopravě je to leckde v zahraničí znát. Díky novinkám v Mapy.cz by tak Google například mohl do Česka přijít i právě s rychlostními limity, které na jiných trzích již má, ale u nás zatím nikoli.

Český fintechový startup BudgetBakers vyvíjí aplikaci pro komplexní správu osobních financí, kterou používají uživatelé po celé světě. Nově s ní chce navíc oslovit také podnikatele, na což novou investicí přispěla tuzemská investiční skupina Rockaway Jakuba Havrlanta. Připojili se k ní i další angel investoři a mateřský akcelerátor StartupYard, v němž BudgetBakers vznikli.

Hlavním produktem BudgetBakers je mobilní aplikace Wallet, kterou používají pro správu svých osobních financí uživatelé po celém světě a má přes 3 miliony stažení. Měsíčně ji v loňském roce využívalo aktivně 300 tisíc uživatelů, přičemž nejaktivnější jsou ti ze Spojených států, Ruska a Indonésie. Byznys tuzemského startupu je tedy skutečně globální a nová investice má pomoci v dalším rozvoji, jak produktovém, tak geografickém.

Rockaway sice na dotaz CzechCrunche odmítlo prozradit, jak vysokou částku do BudgetBakers investuje, nicméně českému startup chce tuzemská investiční skupina pomoci ve vývoji aplikace pro podnikatele. Vzhledem k rozšíření do celého světa se BudgetBakers, které spoluzaložil Jan Müller s Martinem Jiřičkou, daří jednak rychle růst a především se v loňském roce dostalo do černých čísel. Zásluhu na tom má zejména předplatné Walletu.

„Aplikace Wallet patří k nejvýznamnějším světovým aplikacím ve svém segmentu, denně si ji stáhnou tisíce uživatelů od Asie přes Evropu až po USA. Díky tomu jsme se během posledního roku dokázali dostat do černých čísel. To vše nám dává důvěru v očích investorů, jako jsou Rockaway, StartupYard a další, a umožňuje se soustředit na vytvoření nové aplikace pro podnikatele,“ říká Michal Kratochvíl, který přišel do BudgetBakers před třemi lety jako jeden z investorů a stal se zároveň CEO.

Aplikace pro podnikání

Vedle Rockaway patří mezi další další investory například angel investor Petr Zámečník, který významně podpořil BudgetBakers při rozjezdu, nebo český bankéř Ivan Svítek. Na všech investicích již český fintechový startup nabral zhruba 10 milionů korun, když se ke zmíněné dvojici v minulosti připojil i taktéž zmíněný StartupYard a také Michal Illich, který aktuálně rozvíjí vlastní projekt Zuri.

Pro Rockaway se nyní jedná o další strategickou investici v oblasti finančních technologií. Investiční skupina Jakuba Havrlanta již v minulosti vložila peníze do bezpečnostního startupu ThreatMark nebo investiční crowdfundingové platformy Fundlift. Navíc sama rozvíjí pod hlavičkou Mall Pay vlastní platební řešení pro nakupování na internetu, a tak jsou BudgetBakers poměrně logickým krokem.

Mastercard v Česku spustí u online plateb kartou potvrzení přes mobilní aplikaci. Nahradí SMS kódy

Nakupování na internetu se již stalo zcela běžnou součástí našich životů, stejně jako fakt, že často pro...

„BudgetBakers mají mezi českými fintech startupy jeden z nejsilnějších manažerských týmů. Firma uspěla a prosperuje v globálním prostředí osobní správy financí, protože poskytuje lepší a uživatelsky atraktivnější produkt než její američtí nebo asijští konkurenti,“ říká Andrea Lauren, Investment Partner Rockaway, s tím, že velkou sílu vidí právě v šéfovi Michalu Kratochvílovi, který do firmy přinesl své dvacetileté zkušenosti z Accenture, a zakladateli Janu Müllerovi, jenž působí jako šéf produktu.

Spolu s novými finančními zdroji od Rockaway a dalších spoluinvestorů budou BudgetBakers rozvíjet svůj produkt pro B2B trh, kde chtějí nabídnout aplikaci pro podnikatele, majitele firem a živnostníky, aby měli okamžité, srozumitelné a přehledné informace o finanční situaci vlastního podnikání. Nová aplikace tak má sloužit jako aktivní nástroj pro dynamické řízení financí, včetně cash flow, fakturace, řízení vztahů s dodavateli nebo automatického napojení na bankovní účty. Testovat se má začít v červnu letošního roku.

Prakticky všechna odvětví v současnosti procházejí digitální transformací. Je přitom snadné propadnout pocitu, že člověku někde ujíždí vlak. V záplavě nových technologií není jednoduché najít ty podstatné. Šéf české technologické a konzultační firmy Trask, která na trhu působí již od roku 1994, proto ve svém komentáři realisticky popisuje, jaké inovace budou letos z pohledu českých firem skutečně relevantní a které naopak mohou minout.

Na samém vrcholu žebříčku nejdiskutovanějších technologií se momentálně nachází umělá inteligence, respektive neuronové sítě. Problém je ovšem už v samotném názvu – AI není ani chytrá, ani inteligentní. Jde „pouze“ o mimořádně efektivní nástroj pro statistické vyhodnocení velkého množství dat. Dobře hledá vzory, učí se souvislosti, velmi rychle vyhodnocuje. To je dobré pro zlepšení rozhodování a efektivitu procesů. Dokáže také například generovat značnou část kódu při vývoji aplikací.

Umělá inteligence není všespásná

Není to sice kreativní proces, ale ušetří obrovský objem mechanické práce. Jen mnohé firmy ještě bezpochyby čeká vystřízlivění z naivního pohledu, že nasazení AI jakýmsi kouzlem vyřeší jejich problémy. Přitom právě to od umělé inteligence často bez větších znalostí očekávají.

Využití této sofistikované výpočetní metody je každopádně i tak lákavé. Podle společnosti Gartner bude za tři roky u 40 % nových projektů součástí týmu AI vývojář. A spolu s ním také datoví analytici, protože bez datového inženýrství nelze umělou inteligenci rozumně využít – data se nejprve musí náležitě připravit. Aktuálně strojové učení reálně využívají 4 % velkých firem, dalších 46 % to ovšem v dohledné době plánuje.

Je přitom velmi zajímavé sledovat, jak se mění jejich pohled na to, zda umělá inteligence nahradí lidské pracovníky. Tam, kde AI zatím nemají, to očekává celých 77 % respondentů. Tam, kde už nějakým způsobem funguje, hlásí v 58 % případů nulovou změnu a ve 26 % dokonce nárůst zaměstnanosti. Jen je zatím těžké konkrétní výsledky nasazení AI předvídat – učením se totiž neustále mění a v důsledku je nepředvídatelná.

Firemní digitální dvojče

V našich podmínkách však prozatím bude větším tématem technologie Digital Twin of Organization (česky digitální dvojče firmy). Hlavně proto, že je snáze uchopitelná. V zásadě jde o to, vzít veškerá data o firmě a vytvořit virtuální, ale v každém ohledu reálný model fungování jejího byznysu – tedy její digitální dvojče.

S pomocí analytických nástrojů pak lze rozkrýt fungování společnosti nejen koncepčně, ale hodnotit ho i v reálném čase. Zjednodušeně řečeno se jedná o schopnost sledovat v reálném čase vše, co se děje ve firmě, a možnost na to okamžitě reagovat. Lze přitom odhalit neefektivitu až na úroveň konkrétního procesu, pobočky, zaměstnance či klienta. Tím se otevírají velké možnosti pro optimalizaci, detekci podvodů, predikce a inovace.

Nejedná se přitom o žádné sci-fi, pomocí automatizovaných nástrojů dnes v Trask solutions umíme obchodní proces kompletně zmapovat během dvou až tří týdnů. Podle našeho průzkumu mezi zástupci českých bank celých 67 % respondentů očekává, že jejich společnost bude v příštích pěti letech do svého digitálního dvojčete investovat. Limitem může být spíše sociální rozměr – u jednoho z našich klientů tento proces zastavily odbory. Lidé přeci jen nejsou stroje a nelze je neomezeně optimalizovat.

Pokročilé analytické metody a nástroje jsou ostatně technologickým trendem samy o sobě. Používá se pro ně označení Augmented Analytics a jde v zásadě o analytiku obohacenou o automatizaci. Není přitom třeba obávat se výhrad ze strany zákazníků. Již 63 % lidí v současnosti očekává, že firmy použijí klientská data k tomu, aby byly relevantní a neobtěžovaly nesmyslnými nabídkami.

Rozšířená analytika má dva zásadní přínosy. Prvním z nich je rychlost, tedy schopnost měřit a vyhodnocovat ne v měsících nebo hodinách, ale téměř okamžitě. Druhým je přístupnost. Tyto nástroje umožňují dotazování reálným jazykem a nejsou tedy vyhrazené pouze specialistům. Samy například dokáží generovat a automaticky ověřovat hypotézy. I díky tomu má počet amatérských datových vědců růst pětkrát rychleji než počet expertů.

Hubert Palán z Productboardu: Objevili jsme díru na trhu, budujeme první český startup za miliardu dolarů

Přes 450 milionů korun. Právě tolik peněz už vybral na investicích jeden z nejnadějnějších českých startupů...

Všechny výše popsané trendy kladou obrovské nároky na technickou infrastrukturu a asi příliš nepřekvapí, že mnoho firem tento boj „vzdá“. Čeká se proto výrazný propad investic na vnitřní infrastrukturu, a naopak rychlejší přesun ke cloudovým řešením. Například v bankách mají investice do cloudu v dalších letech růsto o zhruba 20 % ročně. Paradoxně nejčastějším argumentem je dnes bezpečnost, která v počátcích bývala považována za hlavní riziko cloudových služeb. A pak také větší agilita, která umožňuje držet krok s dobou. Cena je až na třetím místě.

Nechápat blockchain zatím nevadí

Světem samozřejmě rezonují i další „buzzwords“, většina z nich však zatím šéfy firem ze spaní budit nemusí. O blockchainu v posledních dvou nebo třech letech slyšel asi každý, očekávaná revoluce v transakcích bez prostředníků však stále není na dohled. Blockchain je totiž extrémně náročný a většinu problémů lze řešit nesrovnatelně jednodušeji a efektivněji jinak.

Stále se hledá – a nenachází – způsob, jak přesně tento koncept využít v byznysu a současně v dostatečně širokém měřítku. Změna bezpochyby jednou přijde, ale bude to za dlouho a zatím nevíme, jak bude vypadat. Podobné je to i s neméně očekávanými kvantovými počítači. Přestože jde Quantum Computing každý rok obrovskými kroky kupředu, stále je to sci-fi a na zásadní průlom teprve čekáme – kvantové stavy trvají velmi krátce a výsledky vykazují velkou chybovost.

Uvidíme, kdy se tato technologie s potenciálem ve vteřině prolomit jakékoliv heslo nebo vyřešit logistické problémy světa dočká produkční fáze. V dalších letech každopádně výrazně přibude firem, které s ní budou experimentovat.

I když se to zatím může zdát nepředstavitelné, může se také blížit doba, kdy chytré telefony přestanou být středem našich životů (tzv. smartphone disintermediation). Kolem nás totiž exponenciálně přibývá chytrých zařízení s mnoha senzory a poměrně velkým výpočetním výkonem. Od domácí elektroniky přes auta až po zařízení v restauracích nebo na úřadech. Ta mezi sebou mohou komunikovat, sdílet informace. Výpočty přitom nemusí běžet v cloudu, ale přímo na koncových zařízeních (používá se termín Edge Cloud).

Otevírají se tak možnosti pro úplně nové aplikace, u kterých ani nebude jasné, kde přesně vlastně běží – budou rozprostřené ve světě a nemusíme si je nosit s sebou. Anebo naopak – propracovaná nositelná zařízení mohou posílit propojení člověka s počítačem, přinášet okamžitou vizualizaci dat, překlady, nové smysly.

Vybrat si to podstatné

Jak zaznělo v úvodu, člověk má v dnešní době neustále pocit, že mu někde v něčem ujíždí vlak. Spousta nastupujících technologií je velmi přitažlivá, ale zároveň jsou jen těžko uchopitelné. Nelze držet krok se všemi. Pokud jde například o české banky, je zřejmé, že pasivita v oblasti blockchainu nebo nositelných technologií asi ztrátou konkurenceschopnosti nehrozí. Zato nečinnost v digitalizaci byznysu a rozvoji analytických metod by výhledově mohla.

Z ankety mezi účastníky letošní konference Future Insight 2019 jasně vyplynulo, že tuzemské finanční instituce vidí největší příležitost, a tedy i prostor pro investice v migraci do cloudu, zmíněném konceptu Digital Twin of Organization, využití možností umělé inteligence a rozšířené analytice. A přesně to jsou podle nás technologie, které budou definovat rok 2019.

Když jsme se začátkem roku setkali s Yemim A.D., bylo zřejmé, že označení multidisciplinární kreativec mu padne jako málokomu. Po celém světě oceňovaný choreograf, umělecký režisér či řečník zrovna bilancoval loňský velmi úspěšný rok a připravoval se na nový. Zároveň se s ním ve Spojených státech rozbíhala velká talentová show, ale přesto měl Yemi ještě jedno eso v rukávu. A to právě nyní vytáhl. Respektive vytáhl ho někdo jiný, ještě mnohem zvučnější – Apple.

„Během natáčení talentové soutěže v LA jsem dostal ještě větší nabídku, což byla velká náhoda, ale dostal jsem se díky tomu na pár týdnů do Jižní Ameriky. Víc zatím bohužel nemohu prozradit, ale ještě dlouho se mi z toho bude točit hlava,“ říkal v březnovém rozhovoru pro CzechCrunch sedmatřicetiletý Yemi, který už tehdy mezi řečí utrousil, že se na to opravdu těší.

Apple dnes zveřejnil novou sérii reklam na svůj iPad Pro a jedna českého diváka hned trkne do očí. S jablečným tabletem a tužkou se promenáduje v ulicích a létá letadlem právě Yemi. Libereckého rodáka, neustále pendlujícího mezi Spojenými státy, Evropou a Asií, si totiž vybral pro svou reklamu právě kalifornský gigant.

Apple měl pro Yemiho, kterého si podle jeho slov pro natáčení vytáhl někam do Jižní Ameriky, jasný úkol: ukázat, co všechno nejnovější iPad Pro dokáže. V trefně pojmenovaném spotu Life On iPad, tedy Život na iPadu, chtěl demonstrovat, že dnes už může být iPad pro mnoho lidí náhradou za klasický počítač, respektive notebook.

„S iPadem Pro dostanete veškerý výkon a přenosnost, kterou potřebujete pro práci na cestě,“ stojí v popisku na YouTube. Yemi tak má nejprve iPad Pro, po jehož displeji neustále píše pomocí Apple Pencil, připojený k velkému monitoru, následně za pochodu upravuje dokumenty, přes FaceTime si volá s přáteli, až se nakonec dostane do letadla, kde na rozdíl od svých spolucestujících před odletem jen zaklapne klávesnici a věnuje se jiným věcem na tabletu, zatímco ostatní schovávají své notebooky.

Vedle videa s Yemim vydal Apple ještě několik klasičtějších televizních reklam, které se rovněž točí kolem široké palety možností, jak využít iPad Pro. Kalifornská firma v nich ukazuje, jak si pomocí iPadu naplánovat svatbu, dovolenou a nebo jak skládat hudbu či stříhat video. Najdete je přiložená níže nebo na kanálu Applu na YouTube.

Jsou to necelé čtyři roky, kdy Dita Přikrylová skončila s prací datové analytičky a vrhla se po hlavě do projektu, který ji v tu chvíli dával největší smysl. Začala vzdělávat ženy v informačních technologiích a tehdy ještě netušila, kam až ji projekt Czechitas zavede. V letošním roce nakonec Dita Přikrylová mohla oslavit nejen své 30. narozeniny, ale po prázdninách ji čeká ještě mnohem větší párty. Polokulaté narozeniny slaví i Czechitas a k pěti úspěšným rokům fungování si navíc nadělí zbrusu nový Czechitas House.

Vzdělávání žen v IT se totiž postupně rozrostlo jak mezi širší cílovou skupinu, do které již nyní patří i děti, tak především do celé republiky, kde dnes různými kurzy pod hlavičkou Czechitas projdou tisíce lidí. Czechitas House má být proto novým hlavním centrem celé organizace a vůbec poprvé se otevře v září v Brně. Na jeho rozvoj od začátku dohlíží vedle Dity Přikrylové také Lenka Franců, a proto jsme s oběma nedávno sešli v provizorních kancelářích v pražských Holešovicích.

Provizorní jsou proto, že Czechitas chtějí své moderní vzdělávací komunitní centrum, jak Czechitas House označují, do dvou let postavit také v Praze. Navíc tím zdaleka nekončí. Jen v letošním roce mají v plánu svými kurzy obsloužit 10 tisíc lidí, což je stejný počet jako za celou dobu dosavadní existence. Jak to nejen dámy, ale i pánové, kteří v Czechitas po celé zemi působí, chtějí udělat, jsme se ptali právě Dity Přikrylové a Lenky Franců.

Jsou to necelé čtyři roky, kdy jsi skončila s datovou analytikou a vrhla jsi se po hlavě do značně nejistého byznysu a začala vzdělávat ženy v IT. Dnes asi můžeme říct, že to vyšlo, když vašimi kurzy prošlo už 10 tisíc studentů. Malovala jsi si to před těmi čtyřmi lety nějak takhle?

Dita: To jsem si vůbec nemalovala. Dnes to jsou čtyři roky, co jsem odešla ze své předchozí práce, a tenkrát to bylo především kvůli potenciálu nápadu, který se vyklubal z původních kurzů pro ženy. Chtěli jsme kapacitně rozšířit kurzy pro dospělé ženy, ale že k tomu zanedlouho přidáme i děti a takhle rychle vyrosteme, jsem rozhodně neplánovala. Původní myšlenka byla, že chceme přinést novou příležitost ženám, které se s oborem IT dříve nespojovaly, ale nakonec se to rozvinulo v trénování skutečných talentů pro IT kariéru, a zjistili jsme, že rozhodnutí o budoucí kariéře začíná velmi brzy.

A tak jste přidali i děti.

Dita: Bylo to relativně rychle, už půl roku nato. Přesto jsem nevěřila, že za pět let budeme moci otevírat Czechitas House, což by jednou mohlo být největší vzdělávací komunitní centrum, stojící paralelně po boku vysokých škol, online kurzů a dalších vzdělávacích projektů, v Česku. Plánujeme to spojit s oslavou našich pátých narozenin, které máme 22. srpna, a Czechitas House chceme otevřít 5. září.

K tomu se ještě určitě dostaneme. Před časem jsi nicméně v jednom rozhovoru říkala, že nejste „žádný slepičí feministický spolek“. Co vlastně dnes Czechitas jsou?

Dita: Naše filozofie stojí na určité diverzitě v týmech, takže určitě plaveme na hladině feminismu. Náš projekt je hodně spojený s posílením postavení žen (women empowerment), a to především v oblasti povzbuzení do nových příležitostí. Jelikož jsme k ženám postupně přibrali děti a dnes již také učitele, které se snažíme trénovat, aby mohli rozšířit naši i svou výuku informatiky, tak bych už neřekla, že je naše idea tak jednoduchá, že by se týkala jen žen. Věřím, že do budoucna otevřeme kurzy také pro muže, ale musíme na to mít kapacitu. Zatím se stále těšíme trojnásobnému převisu poptávky nad nabídkou, a tak hledáme prostory a způsoby jak ji uspokojit.

Ženy v IT jsou věčně diskutované téma a asi málokdo se tomu věnuje tak intenzivně jako vy. Co se v tomto ohledu za těch pět let všechno stalo?

Dita: Dokážeme změřit, koho jsme za dobu našeho fungování inspirovali ke změně kariéry nebo dalšímu vzdělávání, to jsou tisíce lidí. A zároveň dokážeme přesně změřit podíl ženských přihlášek na vysoké školy s informatickým zaměřením. Na brněnské univerzitě, což je jeden z našich hlavních partnerů, dnes ženy stojí za 17 procenty přihlášek. Když jsem tam před čtyřmi lety státnicovala, bylo to jen 11 procent. Neříkám, že je to jen zásluha Czechitas, ale je příjemné tento trend pozorovat.

Není to ale jen o rekvalifikačních kurzech. Nabízíte workshopy, kurzy, akademie programování, kódování, datové analytiky, testování. Vlastně to celé vypadá jako taková ucelená „Czechitas škola“. Chápu správně, že právě to má být již zmíněných Czechitas House?

Lenka: Ano, to je přesné. Chceme tím jednak vyřešit převis poptávky nad naší nabídkou a také vytvořit základnu, kde bychom se mohli pravidelně scházet a pořádat více aktivit, rozšířit naše portfolio i na vzdělávání firem, škol, dobrovolníků z firem a učitelů. Naše komunita čím dál více roste a Czechitas dosud neměli žádné hlavní sídlo. Náš první Czechitas House otevřeme letos na podzim v Brně ve spolupráci s CTP a do dvou let ho chceme mít také v Praze. Prostor v Brně bude mít rozlohu okolo 1 500 metrů čtverečních a bude v něm několik učeben, kavárna s dětským koutkem i velký a menší prezentační sál. Věříme, že se i v Praze najdou vhodní partneři.

Dita: Idea je mít základnu, která bude na jednom místě zastřešovat všechny naše aktivity a zároveň bude neustále otevřená. Ráno do ní budou chodit školy s učiteli na zábavnější interaktivní technické programy, odpoledne přijdou rodiče s dětmi, večer budou probíhat rekvalifikační kurzy a o víkendu poběží workshopy, hackathony, job fairy a také firemní akce, protože už se hodně dotýkáme také firemního vzdělávání. Všechno to bude na jednom místě se společným tématem: vzdělávání české populace v digitálních dovednostech.

Hlavní bod Czechitas tedy bude v Czechitas Housu, ale počítám, že budete nadále fungovat i mimo něj?

Lenka: Czechitas House je jedna část naší mise. Uvědomujeme si, že vzdělávání se odehrává také v onlinu, proto budujeme projekt Czechitas Go Online, což jsou naše první webináře, které postupně otevíráme veřejnosti. Každý kurz má asistovaného lektora a bude otevřený do všech regionů, aby se k němu dostali i lidé, jež se na naše kurzy běžně nedostanou. Plánujeme také další aktivity v regionech, kde podobně velké základny jako Czechitas House zatím ještě nemají sílu stát.

Budete tedy vystupovat jako paralelní instituce, stojící vedle tradičních vysokých škol, kde si budou moci lidé doplnit vzdělání v IT.

Dita: Ano, ale rozhodně nechceme tradiční vzdělávací instituce nahrazovat. Na to ostatně nemáme akademickou odbornost ani akreditaci. V Czechitas Housu ovšem vidím unikátnost v tom, že budeme nabízet vzdělání pro dospělou populaci. Když se dnes ve 30 nebo 40 letech rozhodnete změnit práci nebo vnímáte, že se potřebujete naučit nové dovednosti k výkonu té stávající, nemáte příliš mnoho možností. Na vysokou školu se už nevrátíte a sice můžete chodit na online kurzy, ale ty dnes mají jen šestiprocentní úspěšnost, protože v nich chybí dlouhodobá motivace, interakce nebo reálné příklady. V Czechitas dostanete všechno. Naše hlavní cílovka jsou právě lidé od 25 do 40 let, kteří takové vzdělávání hledají.

Začínali jste například s rekvalifikačními kurzy datové analytiky pro lidi, speciálně maminky po mateřské dovolené, které i bez formálního IT vzdělání získají zaměstnání v IT firmě. Ta myšlenky tedy stále zůstává?

Dita: Pro znevýhodněné skupiny navíc budeme vždy nabízet stipendia. Ať už jde o maminky na mateřské nebo třeba pozice, které úplně zmizí. Na Ostravsku jsme například zkoušeli projekt s horníky. Ti, kteří si drahé vzdělávání v komerčních firmách nemohou dovolit, budou moci díky stipendiím studovat u nás. Za zmínění stojí i projekt Stipendium Czechitas, kde jsme v Jihomoravském a Zlínském kraji mohli díky podpoře z EU vzdělávat zdarma ženy ze znevýhodněných skupin a šedesáti z nich poskytnout dlouhodobé vzdělávání s kariérní podporou.

Karel Janeček: Fungování společnosti se musí změnit. Klíčovou roli sehrají startupy i technologie

Karel Janeček je všude, kde se něco děje. Ať už s vlastním projektem, jako investor, mecenáš nebo člověk,...

Učíte dospělé ženy, aby se nadchli pro práci v IT firmách. Jak moc je to náročné?

Lenka: Já jsem do Czechitas přišla o něco později a musím říct, že mě přitáhlo právě to nadšení studentek na každé hodině. Musíte to zažít, atmosféra je tu úplně jiná. Nejprve se možná trochu bojíte, ale pak najednou strach zlomíte, daří se vám a na konci workshopu vám to pak ještě celé funguje. Vzniká u toho hodně pozitivní energie. S nadšením jako takovým tedy problém není, je to spíše o dotažení celé cesty až po změnu kariéry. Od prvního workshopu až k tomu, že se stanete třeba juniorním programátorem ve firmě, je dlouhá cesta. My sice otevíráme dveře do světa IT, ale následují měsíce samostudia, které si musí každý projít.

Dita: Také samozřejmě máme ztrátovost. Ne každý, kdo přijde na náš kurz, se stane programátorem. Ze třiceti lidí jich dál jde třeba pět a dva nakonec práci opravdu změní. Když vzděláme 3,5 tisíce holek, tak jich v dalším vzdělávání pokračuje kolem 500. Proti jiným alternativám ale máme i u našich intenzivních rekvalifikačních kurzů, které trvají tři měsíce, velmi dobrou docházku. Na náš kurz Digitální akademie chodí 30 až 32 žen a většinou ho všechny absolvují celý.

Na druhé straně pak pochopitelně musí být firmy, které „ajťačky“ akceptují a pracují s nimi. Jak vám funguje tato návaznost?

Lenka: Postupujeme krůček po krůčku. Je důležité, abychom tu osvětu nedělali jen u nás, a proto začínáme vyvíjet semináře pro firmy, abychom jim vysvětlili, jaký potenciál tyto nové talentky a talenti mají a také jak pro ně třeba vytvořit vhodné pracovní prostředí. Hodně záleží na vazbách, které si s jednotlivými firmami vytvoříme. Když s nimi spolupracujeme dlouhodobě, tak i jim pak dochází, že mohou pomáhat stále více. Nejde nám jen o jednorázovou podporu, ale přemýšlíme spolu s firmami nad dlouhodobým konceptem.

Dita: Ostatně firmy, se kterými spolupracujeme, si pečlivě vybíráme. Vybíráme si takové, které to s námi myslí dlouhodobě, a společně pak pracujeme na podpoře vzdělávání. Máme jak velké firmy, jako je Škoda Auto, T-Mobile, Accenture, Microsoft, SAP, Oracle, Netsuite, Nestlé, tak i menší startupy jako Geneea nebo Dataweps a každý poskytuje něco jiného, know-how, lektory, data.

Vaše vzdělávací formáty v Czechitas absolvovalo 10 tisíc studentů. A vy chcete dát stejný počet, tedy 10 tisíc, jen za letošní rok. Jak toho dosáhnete?

Lenka: Máme heslo, že rosteme do všech směrů. To znamená, že již teď jsme otevřeli novou pobočku v Olomouci, Liberci a Mladé Boleslavi, což je jeden směr, který zvýší počet studentů. Spousta nových studentů dorazí díky Czechitas Housu, dalším novým produktům a posledním místem jsou zmíněné webináře. Budeme mít jak onlinové kurzy, které budou generovat alespoň dva tisíce studentů, tak také mentoringovou platformu, která bude napojovat holky přímo na konkrétní práce. Neustále hledáme nové způsoby, jak uspokojit vysokou poptávku.

Už jsme nakousli, že děti jste přibrali velmi záhy po vašem startu s ženskými kurzy. Přitom to původně vůbec nebylo v plánu. Jak to vlastně zapadá do nějaké vaší strategie?

Dita: Od začátku razíme filozofii organického růstu. Tvoří nás široká komunita a dokážeme reagovat na to, co je na trhu potřeba a kde leží nějaká bolest, a jelikož to pořád jsou právě děti, zaměřili jsme se i na ně. Neustále narážíme na to, že naše vzdělávání není dostatečně připravené, aby vychovalo tolik odborníků, kolik potřebujeme, že jde o neflexibilní systém a tak dále. Nejprve jsme vytvořili Akademii programování hrou, kdy jsme 10 namodelovaných hodin dostávali k učitelům, aby je učili ve školách. Pak nám ale došlo, že největší přidaná hodnota Czechitas je naše práce se studentem samotným.

Nechceme pracovat jen s učiteli nebo řediteli, ale také přímo s dětmi a jejich rodiči, protože ti je ovlivňují úplně stejně. Snažili jsme se tedy reagovat na to, co jsme ve společnosti během našeho fungování navnímali, a dnes pořádáme příměstské tábory, kódovací dílny, dětské kempy, robotí invazi a další akce pro děti. Vše je pro děti od 8 let a vytváříme každou akci tak, abychom je pro danou věc nadchli už třeba v jejich volném čase, než abychom čekali, že je k tomu dostane systém.

V roce 2018 jste oslovili téměř 2 000 dětí, kluků i holek, od 8 do 19 let. Převažuje tam nějaký věk nebo pohlaví, nebo je to namixované?

Lenka: Co se týče dětí do 14 let, je to fifty fifty. Hlídáme si, aby minimálně polovina byly holky. Dále máme kurzy speciálně pro středoškolačky, které se rozhodují o volbě vysoké školy. Navíc si teď hrajeme i s myšlenkou, že rozjedeme ještě kurzy pro menší děti od 3 do 6 let.

Mají dnes děti sen, že se chtějí stát programátorem nebo vývojářem?

Dita: Jak kdo. Když k nám dítě přijde, ptáme se, kdo ho přihlásil. Někteří se třeba inspirovali u kamarádů nebo hrají počítačové hry a chtějí je vytvářet. Často také chtějí dělat to, co dělá táta, ale nejčastěji jde o děti, které na kurz přihlásí rodiče, a samotné děti o tom nic nevědí. Ostatně já mám sama úsměvnou historku, když jsem se na konci listopadu vrátila do gymnázia v Přerově, kde jsem studovala. Ptala jsem se tam 150 dětí ze třeťáku a čtvrťáku, co budou dělat a jestli budou pracovat v IT, a přestože tady pět let do lidí hučíme, že IT je budoucnost, tak se zvedly jen tři ruce a ještě to byli tři kluci.

To pro mě byl takový střet s realitou, ale když jsem s nimi pak strávila hodinu a vysvětlila, že IT není jen obor, ale je to součást prakticky úplně čehokoliv, co si vyberou, tak nakonec zvedli ruce skoro všichni. Často si dnes mladí lidé nedokáží představit, co vlastně IT je a co obnáší, protože ve školách chybí praktická výuka, příklady i lidé, kteří by jim to ukázali. A my to tam chceme přinést.

Jak si v Czechitas díváte na české školství, zejména tedy obory informačních technologií?

Dita: Budeme muset do budoucna najít způsob, jak s nimi vycházet a kooperovat. Budeme se snažit o akreditovaný kurz pro učitele, abychom jim pomohli například obohatit tradiční výuku informatiky, a rádi bychom se stali přispěvatelem do rady, která bude vytvářet osnovy, ale to je velmi komplexní záležitost. Než se vrhat do rekonstrukce celého českého školství, což je nereálná věc, tak se chceme věnovat především našim kroužkům. Budeme ale do budoucna nabízet i akreditované kurzy a postupně budovat vlastní školu.

Jste na školy již nyní nějak napojení?

Lenka: Prozatím je to především o jednotlivcích. Na každé škole se najde nějaký nadšenec, který chce učit jinak, než bylo posledních 50 let zvykem, a postupně se nám daří české školství měnit právě díky těmto lidem. Například kroužky začínáme otevírat napůl u nás a napůl na dané škole, což je způsob, jak můžeme ovlivnit větší množství dětí. Postupně se díky tomu přidávají další kontakty od lidí, kteří chtějí dělat věci jinak.

Vlastně vám už v tom všech chybí jen to vzdělávání mužů, že?

Dita: Jednou budeme všeobjímající instituce. Začínáme online kurzy, jejichž cílem je otevřít celou platformu pro všechny. Muži, kteří nemají technické zaměření, ztrácí práci stejně jako ženy a jsem přesvědčená, že naše kurzy si najdou i mužské zájemce. Neděláme genderově motivovaný projekt, i když samozřejmě v Czechitas umíme velmi dobře pracovat právě s holkami, protože jim rozumíme, umíme je oslovit a víme, jaké mají potřeby, že odchází na mateřskou a tak dále. U mužů to bude možné trochu jiné, ale chceme se to také naučit.

Měly by dnes i ženy běžně vědět, jaký je rozdíl mezi serverovým administrátorem, datovým analytikem, frontend a backend programátorem, UX designerem, jak jsi v některém z dřívějších rozhovorů zmiňovala? Často to podle mě nevědí ani muži.

Dita: Tlačíme to zejména v dětských programech, protože tam nejsme genderově orientovaní. Potřebujeme, aby děti vyšly ze školy alespoň s tím, že vědí, jaký je rozdíl mezi jednotlivými pozicemi, které člověk v IT může dělat. Spoustu patnáctiletých dětí si myslí, že ajťák znamená programátor, ale vlastně to je jen pár procent. Věřím, že se nám to povede dát i víc do onlinu, chceme dělat také kariérní platformu, kde budeme jednotlivé pozice více vysvětlovat a opět tím vzdělávat děti i dospělé.

S jarem přichází oteplování a s ním zase motivace se někam vydat. Mezi populární turistické doplňky patří Mapy.cz, které se chtějí stát ještě užitečnějším plánovačem tras. Ve spolupráci s českou aplikací Windy.com nově nabízejí předpověď počasí pro jakékoliv místo, kam se právě vydáváte. Služba navíc funguje celosvětově.

„Smyslem této funkce není nahradit meteorologické portály, ale především umožnit lidem operativně zjistit aktuální informace o počasí pro bod zájmu na našich mapách,“ popisuje novinku Jan Laš, produktový manažer Mapy.cz, které v minulém týdnu představily nové funkce také pro řidiče.

Karta s počasím se zobrazí při rozkliknutí záložky o vybraném místě přímo pod kontaktními informacemi a v přehledném grafickém zpracování poskytne jak hodinovou i denní předpověď, tak také časy východu a západu slunce. V případě plánování cesty na vzdálenější místo je užitečné také zobrazení aktuálního času v daném místě. Informace o teplotě vzduchu, směru a rychlosti větru, srážkách nebo sněžení i na několik dní dopředu jsou přebírána právě z dat Windy.com a jeho matematického modelu.

Windy.com původně vzniklo jako vedlejší projekt zakladatele Seznamu Iva Lukačoviče. Původně poskytovalo především informace o počasí specificky užitečné pro surfaře, respektive všechny, kteří potřebují vědět, jak fouká vítr, ale v posledních dvou letech výrazně expandovalo. Nyní je jeho hlavní devízou sice stále sofistikované zpracování povětrnostních podmínek, ale nabízí také komplexní předpověď zahrnující všechny aspekty počasí prostřednictvím map.

Nová karta s počasím je dostupná na desktopové i mobilní verzi webu Mapy.cz, aktualizovaná mobilní aplikace již vyšla pro Android, pro iOS by měla dorazit co nevidět. Mapy.cz v současnosti denně navštěvuje 750 tisíc lidí a jelikož je v Seznamu neustále vylepšují, jsou velmi zdatným konkurentem mapových podkladů od Googlu i Applu. Například právě zmíněné počasí ani jeden z amerických hráčů nenabízí.

Tesla je společností, které skutečně záleží na ochraně životního prostředí, čemuž její produkty, nejen v podobě elektromobilů, značně napomáhají. Vyplývá to alespoň ze zprávy nazvané Impact Report, ve které se společnost zaměřila na produktivitu svých výrobků a na jejich dopad na životní prostředí. Tento manifest ekologické šetrnosti společnosti však neukazuje vše podstatné.

Od počátku své existence vyrobila kalifornská automobilka přes půl milionu kusů elektromobilů, které dohromady ujely více než 16 miliard kilometrů. Podle Tesly měly všechny tyto vozy předejít produkci CO₂ o objemu 4 milionů tun, přičemž jen v České republice mělo být takto zabráněno produkci 2 685 tun CO₂, které by jinak skončily v našem ovzduší.

Tesla ve svém výpočtu vychází z úspory paliva, které by jinak spotřebovaly konvenční vozy. Její výpočet je však podle některých velice sporný, a to z toho důvodu, že Tesla spotřebu vozů a následnou emisi CO₂ výrazně navyšuje. Tesla ve své zprávě výrazně glorifikuje i produkty Tesla Energy, tedy práci své energetické divize, která vyrábí solární a energetické produkty pro jednotlivé domácnosti i celé státy.

Produkce solární energie přesáhla 13,25 terawatthodiny (TWh) a výrazně tím předčila celkový objem elektrické energie spotřebované vozy Tesla o objemu 5,26 TWh. Tesla tedy přinesla do sítě více čisté sluneční elektrické energie, než spotřebovaly její elektromobily. Tím si automobilka tak trochu žehlí fakt, že energie, kterou se vozy dobíjejí, nepochází vždy ze zdrojů šetrných vůči životnímu prostředí, což však automobilka ve zprávě neuvádí.

„Šetrné“ továrny

Kromě produktů se Tesla zmiňuje i o změnách, které probíhají v jejích továrnách v rámci snižování ekologického dopadu. Například ve Fremontu, kde se momentálně vyrábí Modely S, X a 3, Tesla instalovala jeden z prvních Battery Packů, který monitoruje spotřebu energie celého závodu a během špičky řídí odběry ze sítě. Tesla do svých závodů zároveň instaluje energeticky nenáročná zařízení, vylepšené výrobní systémy a na střechy umisťuje solární panely.

Ukázkou energeticky optimalizované továrny by měla být Gigafactory 1 stojící v Nevadě, která byla postavená přesně podle představ automobilky. Střecha továrny je uzpůsobená k instalaci solárních panelů, využívá přirozený proces získávání suchého vzduchu a během chladných nocí v nevadské poušti ochlazuje vodu, která je přes den využívána ve výrobním procesu. Problémem však je, že společnost již nepřináší komparaci s ostatními automobilovými producenty.

Tesla sice uvádí, že ona sama se v roce 2017 podílela na produkci 282 tisíc tun CO₂, které vznikly výrobou, provozem, poskytováním služeb nebo nabíjecími stanicemi, ale již neuvádí, že se toto číslo od jiných automobilových výrobců zase tolik neliší. Jak upozorňuje magazín Bloomberg, například Ford uvedl, že ročně vyprodukuje 4,4 milionu tun CO₂, což je sice několikanásobně vyšší číslo, ovšem roční produkce Fordu je oproti Tesle výrazně vyšší. Jen v loňském roce prodal Ford po celém světě necelých 6 milionů vozů.

Problém do budoucna

Velké diskuse se vedou i nad bateriovými články, jejichž výroba je pro životní prostředí velmi náročná, a stále není dostatečně uspokojivě vyřešen způsob jejich likvidace. I na toto téma Tesla ve své zprávě naráží a přichází s řešením v podobě recyklace bateriových článků. Chce z již nepoužitelných článků získávat potřebné prvky, jako je měď, hliník, lithium či kobalt, a ty dále využívat ve výrobě článků nových. Tesla tento způsob recyklace baterií prozatím vyvíjí a je otázkou, jak daleko se v procesu recyklace dostane.

Automobilce Tesla rozhodně nemůžeme odepřít to, že dělá elektromobilitě velké jméno a výrazně se podílí na jejím prosazení po celém světě. Pro zákazníky i investory by ale bylo rozhodně lepší, kdyby Tesla přinesla větší množství dat týkajících se jejího dopadu na životní prostředí, a to i těch, která by jí tolik nelichotila. U elektromobilů totiž není stále jasný poměr mezi přínosem a zátěží, které budou pro životní prostředí představovat, a jasná data by mohla pomoci v budoucí komparaci vlivu elektromobilů a samotné Tesly na životní prostředí.

Pro Teslu totiž bude do budoucna stále těžší vykazovat čísla týkající se tohoto dopadu v takových hodnotách, které bude moci v poklidu prezentovat veřejnosti. Důvodem je zvyšující se poptávka, která žene výrobní tempo do stále vyšších otáček, a časem si bude vyžadovat vznik zcela nových výrobních továren.

Největší lékárenská síť v Česku nadále roste. Tržby lékáren Dr.Max loni meziročně vyrostly o 11 procent na 17,95 miliardy korun. Ještě mnohem rychleji rostl internetový obchod a dosavadní čtyřka evropského trhu, za nímž stojí prostřednictvím Česká lékárna holdingu investiční skupina Penta, se chce stát v Evropě hráčem číslo dvě. Na všech trzích, kde Dr.Max působí, se obrat přibližuje 60 miliardám korun.

V České republice je aktuálně 446 lékáren Dr.Max a jejich počet neustále roste. Jednak se staví nové a jednak Česká lékárna holding skupuje některé konkurenty. Na přelomu roku to byla síť „Na zdraví“ od skupiny DRFG. Ještě zajímavěji než prodej v kamenných lékárnách však Dr.Maxovi roste e-shop. V něm v roce 2018 vyřídil 1,1 milionu objednávek a vygeneroval obrat ve výši 612 milionu korun.

Souboj o největší lékárenský e-shop v Česku

„E-shop nám nefunguje na úkor našich kamenných lékáren. Přitahuje nový typ zákazníků, většinou mladší, kteří také kupují jiné produkty než na prodejně,“ uvedl pro Mediaguru generální ředitel Česká lékárna holding Daniel Horák. Jeho síti dobře fungují objednávky online a následné vyzvednutí produktu osobně na pobočce. Přestože tvoří e-shop jen 3,5 procenta celkových tržeb Dr.Maxe, dokázal už se dotáhnout na dosavadní jedničku tuzemského trhu.

Mezi lékárenskými e-shopy v Česku dosud vedla Pilulka.cz, za kterou stojí bratři Martin a Petr Kasovi a jež v loňském roce vygenerovala přes 600 milionů korun. Pro Pilulku to naopak představuje zhruba třetinu tržeb, když celkový obrat spolu s kamennými pobočkami v roce 2018 činil 2 miliardy korun. Další konkurenti v podobě Lékárny.cz a lékáren BENU zatím své výsledky za loňský rok neuvedli, ale tržby jejich e-shopů v roce 2017 činily 498 milionů korun, respektive přes 200 milionů korun.

Loňské tržby z internetových lékáren Pilulky i Dr.Maxe tak byly na velmi podobné úrovni a bude zajímavé sledovat, jestli Pilulka rychlý růst konkurenčního e-shopu (meziročně o zhruba 60 procent) ustojí. Mezi nejprodávanější kategorie u Dr.Maxe patří dermokosmetika a doplňky stravy, což jsou produkty, které nedávno začala prodávat pod novou značkou Blesk Lékárna také mediální skupina CNC.

Lékárenská síť Dr.Max nicméně nechce růst pouze v Česku. Internetový obchod ji zatím funguje také na Slovensku a v Polsku a letos by se měl spustit také v Rumunsku a poté v Srbsku. Právě do posledních dvou zmíněných zemí spolu s Itálií vstoupila Česká lékárna holding v posledních dvou letech a uvažuje o další expanzi.

Zakladatel Vivantisu Martin Rozhoň investuje do náborového startupu Recruitis Štěpána Bartyzala

O Martinu Rozhoňovi je v poslední době hodně slyšet. Po prodeji sítě e-shopů Vivantis, kterou vystavěl až do...

„Naší ambicí je dostat se na druhou pozici, a stát se tak klíčovým hráčem v rámci Evropy,“ uvedl Daniel Horák, jehož řetězec aktuálně provozuje celkem 2 113 lékáren. Klíčový má být letos pro Dr.Maxe rumunský trh, ale očekává se i další rozvoj a přestavba současných poboček v Česku. Čistý zisk při svém 18miliardovém obratu firma nekomentovala, jen uvedla, že je dlouhodobě v zisku. Poslední dostupný údaj je tak z roku 2016, kdy čistý zisk činil 132 milionů korun.

Až budete chtít příště poslat zásilku, už nebudete muset jako fyzická osoba jít nutně na Českou poštu. Právě český státní podnik dosud oblast zasílání balíků mezi fyzickými osobami ovládal, ale jeho pozici se nyní chystá narušit Zásilkovna. Přední tuzemská logistická služba Simony Kijonkové ve středu 24. dubna spouští novou službu „Mezi námi“, se kterou chce nabídnout co nejsnazší zasílání balíků i mezi lidmi.

Vedle České pošty funguje i mnoho dalších kurýrních služeb, přes které lze posílat zásilky, ale výhoda pošty je především v tom, že má plno poboček po celé zemi a je tedy nejjednodušeji dostupná. S jejími službami ovšem zároveň mnoho zákazníků není spokojeno, ať už co se týče jejich kvality, ceny či rychlosti, a proto Zásilkovna věří, že dokáže i na tomto trhu prorazit.

Místo na poštu do Zásilkovny

„Často jsem hovořila o tom, že lidé jednou nebudou chodit na poštu, ale budou chodit do Zásilkovny. Ta doby nyní přichází,“ prohlásila na tiskové konferenci s úsměvem Simona Kijonková, která Zásilkovnu v roce 2010 založila a během let ji vybudovala v předního logistického hráče nejen tuzemského trhu. Až dosud se firma soustředila na doručování zboží z e-shopů do svých výdejen, kterých má jen v Česku zhruba 1 800 a ještě před koncem roku jich bude mít podle svého šéfa Ondřeje Žáka kolem 3 tisíc.

Právě svou stále se rozšiřující síť tzv. Zásilkoven chce firma nyní využít i pro zasílání zásilek mezi fyzickými osobami. Zatímco dosud si zákazníci chodili balíky pouze vyzvedávat, nově je mohou v Zásilkovně i odevzdat a nechat poslat na jinou pobočku. Do budoucna chce Zásilkovna doručovat i přímo domů, ale prozatím čeká na odezvu trhu a ladí možnosti se svými logistickými partnery. Sama by zatím doručení na konkrétní adresy logisticky nezvládla, ale technologicky je připravena.

„Dnešní den je důležitým milníkem historie Zásilkovny. Rozhodli jsme se vyjít vstříc přáním našich zákazníků a franšízantů, aby mohli zásilky sami posílat. Službu jsme pojmenovali Mezi námi. Jde o jeden z nejjednodušších a nejlevnějších způsobů odesílání zásilek mezi fyzickými osobami na trhu. V letošním roce chceme službu spustit také na Slovensku a v Maďarsku, na začátku příštího roku pak v celé Evropě,“ říká Simona Kijonková, která dnes řídí skupinu Packeta, jejíž je Zásilkovna zásadní součástí.

Vše zařídí mobilní aplikace

Vedle své sítě poboček chce Zásilkovna proti České poště a dalším logistickým a kurýrním službám sázet ještě na dvě důležité věci. Dostupnou cenu a rychlost, se kterou souvisí odbavení přes mobilní aplikaci. Zákazník si totiž veškeré potřebné informace pro odeslání zásilky vyplní kdekoliv v aplikaci a následně jen do Zásilkovny přinese daný balíček. Obsluha na něj nalepí připravený štítek a tím je vše vyřešeno, i platba proběhne přes aplikaci.

„Podání je možné pouze přes naši mobilní aplikaci. Chtěli jsme tím jednak eliminovat množství papírů a jejich vyplňování a také platby na místě, což celý proces zdržuje. Zákazník bude platit kartou přímo v aplikaci,“ uvádí Ondřej Žák, který Zásilkovnu jako CEO vede od roku 2017. Mobilní aplikaci pro Zásilkovnu vyvinulo české studio Cleevio a zákazníkům zároveň zrychlí reklamaci zásilek a pomůže s jejich odesláním zpět do e-shopu a také nabídne sledování všech zásilek, ať už přijímaných či odesílaných.

Díky mobilní aplikaci a tomu, že vše vyřeší dopředu, tak zákazník na výdejním místě stráví jen par desítek vteřin, zhruba stejně, jako když si balíček v Zásilkovně vyzvedává. Právě čas odbavení je častou stížnosti u České pošty, kde se kolikrát stojí dlouhé fronty, ať už na zaslání nebo vyzvednutí zásilky. I cena služby má být velmi konkurenční. Poslání balíku přes Zásilkovnu začíná na 65 korunách – v takovém případě balík nesmí přesáhnout 50 centimetrů u nejdelší strany, přičemž součet délky, šířky a výšky nesmí přesáhnout 120 centimetrů a váha 4 kilogramy.

Lékárny Dr.Max rostou. Jejich e-shop loni vygeneroval přes 600 milionů korun a dotáhl se na největší Pilulku

Největší lékárenská síť v Česku nadále roste. Tržby lékáren Dr.Max loni meziročně vyrostly o 11 procent na...

V přípravě je nicméně i služba pro nadrozměrné balíky a Simona Kijonková zároveň nevylučuje, že do budoucna bude možné přes Zásilkovnu zasílat i tradiční dopisy, pokud o to bude zájem. Důležitý je rovněž čas doručení: balíky od fyzických osob budou fungovat podobně jako u e-shopů, doručení tedy proběhne do 1 až 2 dnů od podání.

Reklamační řízení neexistuje, vracíme peníze

Zásilkovna podporuje také zasílání na dobírku, které je zpoplatněno 19 korunami. Každá zásilka je zároveň pojištěna na 300 korun, za každých 100 korun navíc zákazník platí 50 haléřů. Maximálně může balík pojistit na 5 000 korun. Při případném nedoručení balíku a reklamaci mu Zásilkovna automaticky vyplatí částku, na kterou měl zásilku pojištěnou, bez nutnosti předkládání dalších dokladů.

„Reklamační řízení u nás nebude existovat. Pokud zásilku zničíme nebo nedoručíme, zákazník nebude muset nic dokazovat. Automaticky mu vyplatíme částku ve výši, na jakou byla zásilka pojištěna. Byla to věc, která mě na jiných doručovacích službách vždy trápila, a tak jsme se ji rozhodli udělat jinak,“ uvedla Kijonková, pro kterou je zákaznická zkušenost klíčová. Ostatně na celkovou jednoduchost, na níž jsou zákazníci zvyklí, Zásilkovna hodně sází.

S doručováním zásilek jako takových má jinak Zásilkovna velké zkušenosti. V loňském roce přepravila skupina Packeta 11 milionů zásilek a utržila 790 milionů korun. V letošním roce očekává v obou ohledech růst, v případě přepravených zásilek na 18,5 milionu a u obratu na 1,3 miliardy korun. Zásilky mezi fyzickými osobami mají letos představovat zhruba 6 procent, tedy kolem 1 milionu kusů. V rámci České republiky by se pak Zásilkovna chtěla v horizontu dvou let dostat zhruba na čtvrtinový podíl proti balíkům z e-shopů. Navíc chce také expandovat, aktuálně je v 16 zemích a do konce roku má být v celé Evropské unii.

Technologie vládnou světu a na denní bázi ulehčují situace, ve kterých bylo dříve nutné se spoléhat na manuální lidskou sílu. Neustále rostoucí technologická poptávka však v posledních letech generuje jeden zásadní problém: nedostatek lidí, kteří by právě moderní technologie tvořili a posouvali dále. Programátoři, kodéři, vývojáři, to je dnes obrovsky nedostupná cílová skupina, o kterou se přetahují firmy napříč všemi obory.

První náznaky tohoto rostoucího problému přineslo už na začátku nového tisíciletí americké Silicon Valley, ovšem netrvalo dlouho a problém s nedostatkem vývojářů se přenesl i do naší kotliny. Na jedné straně tu sice máme i díky kvalitnímu vysokoškolskému technickému vzdělávání celou plejádu technologicky vzdělaných lidí s určitými požadavky, pro něž však nabírající firmy na straně druhé často nemají adekvátní nabídky a zejména seniornější programátory ničím nezaujmou.

Často přitom potenciální spolupráce může ztroskotat zcela zbytečně už na začátku v případě nevhodného propojení. Vyřešit tuto situaci se letos už potřetí bude snažit pražský veletrh Jobs Dev, který se na rozdíl od jiných veletrhů zaměřuje převážně na cílovou skupinu pokročilejších programátorů se zkušenostmi a speciálními požadavky. Právě je chce ušetřit často nerelevantního martyria v podobě několikakolových přijímacích řízení s personalisty, kterým se část programátorů záměrně vyhýbá.

Situace na trhu je taková, že chce-li firma ulovit kvalitního programátora, dostane se k němu spíše přes síť osobních doporučení a kontaktů než přes nekonkrétní inzerát či pracovní sociální síť LinkedIn. I proto si dala akce Jobs Dev za cíl zprostředkovat osobní kontakt možných zaměstnavatelů a jejich potenciálních zaměstnanců tak, aby zjistili více nejen o sobě, ale i prostředí firmy, využitých technologiích nebo náborových procesech.

Programátoři pro programátory

Účastníci se tak dozví, jaké jsou současné požadavky na schopnosti, technologie nebo i osobnosti lidí v jednotlivých firmách. Ostatně motto akce zní „programátoři pro programátory“, jinými slovy potkávají se zde programátoři s programátory již aktivních v některé z účastnících se firem, nikoliv personalisté. Setkání je tak ušetřeno neefektivních kroků a zaměřuje se na reálná setkání, networking a výměnu kontaktů typologicky stejně zaměřených lidí a dost možná i budoucích kolegů.

Minulý rok v pořadí druhý ročník navštívilo kolem 600 programátorů s tím, že se mezi nimi průměrná délka jejich praxe pohybovala nad hranicí 6 let. Mezi nejčastější znalosti programovacích jazyků patřil jednoznačně JavaScript, dále také Java, PHP a samozřejmě i C#. Primárním cílem na veletrh mířících programátorů je opravdu hledání nové práce, jde tedy vidět, že i jednotlivci na volné noze nebo ve stabilních firmách pokoukávají po jiných možnostech. Loni se na Jobs Dev objevily i firmy jako Avast, Rohlik.cz, Fortuna nebo Škoda Auto.

Třetí ročník Jobs Dev proběhne 18. května od 10 hodin v prostorách PVA EXPO v pražských Letňanech a již nyní je na něj přihlášeno více než 500 programátorů, od JavaScriptařů, péhápkařů přes javisty až po pythonisty. Vstup je zdarma.

Mimo samotného veletrhu, kde se budou potkávat firmy s programátory, se bude souběžně konat také odborná konference, kde se představí hned několik řečníků na aktuální témata. Nepůjde ovšem o obecné přednášky, ani nepůjde o HR, ale konkrétní věci z praxe. Jedna z nich bude od Andreye Kukoverova z Veeam Software, který přijede z Petrohradu, aby se v přednášce podělil o své řešení pro CI/CD. Další přednášky v programu budou zveřejněny v následujících týdnech.

Mezitím se můžete podívat na shrnutí loňského ročníku: